archiv II. > Archiv III. > Dvakrát o ne/svobodě v Nitře (Ugarov - Smoczyńska)
Marek Lollok

Dvakrát o ne/svobodě v Nitře (Ugarov - Smoczyńska)

Dvacátý osmý ročník mezinárodního festivalu Divadelná Nitra v souvislosti s třicátým výročím sametové revoluce nastolil závažné a mnohorozměrné téma Podoby svobody. V hlavním programu se v tomto rámci sešlo celkem dvanáct inscenací, po šesti domácí a zahraniční provenience. Letošní kurátoři, Júlia Rázusová pro slovenskou část a Ján Šimko pro zahraniční, nabídli žánrově pestrou skladbu, sahající od adaptací proslulých literárních textů (Biblia, Hlava XXII) po postmoderní výklady klasických dramatických děl (Bakchantky), od loutkového divadla (Priebehy stien) k hudebně-pohybově-výtvarným performancím (eu.genus, Hlubiny), od specificky pojatého hudebního divadla (Sternenhoch) k sociálně-edukativním a divácky interaktivním projektům (Bez adresy), resp. až k dokumentárnímu divadlu (Druhý pokus o tělovýchovu). V daném kontextu byla uvedena i dvojice zahraničních inscenací, které kromě toho, že velmi dobře přiléhají k tématu festivalu, patrně naznačují některé z výraznějších dramatických a divadelních trendů svých zemí.

Kafka reloaded Ruský, čtenářům SADu dobře známý Teatr.doc, se představil s komorní komedií Člověk z Podolska (Čelověk iz Podolska). Dramatická prvotina úspěšného prozaika Dimitrije Danilova je pokračováním specifických průniků realismu a absurdity, v ruské literatuře spojovaných např. s Gogolovou či Sorokinovou tvorbou, stejně jako svérázným navázáním na poetiku absurdního divadla. A to zejména v té variantě, v jaké ji vzhledem ke specifické společensko-historické situaci známe od středo- a východoevrovských autorů dvacátého století (viz např. hry Sławomira Mrożka, u nás Václava Havla, Ivana Vyskočila ad.).
Ústřední situace je navýsost kafkovská: hlavní hrdina jménem Nikolaj se jednoho dne octne na moskevské policejní stanici, a to evidentně aniž se dopustil něčeho zlého. Přestože ani přítomní policisté nevědí, proč byl zatčen, podrobují jej zevrubnému výslechu. Při něm z muže tahají informace hlavně z privátního života, a vůbec se jaksi indiskrétně a nesystematicky (?) zajímají o jeho názory, postoje a celkový životní styl. Zadrženého se tak ptají nejen na personálie, zaměstnání apod., ale třeba i na to, co dělá ve volném čase a jaký je jeho partnerský život. Překvapivé přitom je, že se reprezentanti státní moci nevyznačují obligátními rysy natvrdlých strážců zákona, ale naopak vykazují jistou sečtělost a – řekněme – elementární kulturní přehled. Zřejmě i proto mají silný sklon poučovat, vzdělávat, ovlivňovat či aspoň usměrňovat Nikolajovo chování a smýšlení, a to o poznání víc, než je obvyklé a než by bylo záhodno. Což lze chápat i jako vyjádření obecnějšího vztahu policie k chování a smýšlení všech občanů. /…/
Jiným pojednáním o podobách, ale i mezích svobody, v tomto případě dokonce nejen lidské, je hra Roberta Bolesta Svatá Špagetka (Święta Kluska) v provedení varšavské nezávislé scény Komuna. Žánrově jde v režii filmové režisérky Agnieszky Smoczyńské o komorní muzikál, který si vystačí s pouhou trojicí herců a dvojicí či trojicí hudebníků (kteří si vedle elektrických kláves pomáhají i různými syntetizátory). I zde je klíčová výchozí situace: vypráví se o tom, co se všechno může stát a kam až to může vést, když se finančně zabezpečený, bezdětný a trochu povrchní manželský pár rozhodne pořídit si čtyřnohého domácího mazlíčka. Rozhodujícím faktorem přitom je, že vše vidíme z pohledu psa, a nikoli jeho vystajlovaných a zároveň zoufale nezralých páníčků.
Podobně jako v Člověku z Podolska se zde nerozvíjí klenutý dramatický děj, podstatná je originální výchozí konstelace: ta generuje celý řetězec všemožných konfliktních interakcí muže, ženy a jejich zvířecího miláčka.

celý text najdete v čísle

Dmitrij Danilov: Člověk z Podolska, režie Michail Ugarov a Igor Stam, Teatr.doc, 2017
Robert Bolesto:
Svatá Špagetka, režie Agnieszka Smoczyńska, Komuna Warszawa, 2018