archiv II. > Archiv III. > Kmeny jako pokus o generační zpověď?
Marek Lollok

Kmeny jako pokus o generační zpověď?

/…/ Přes veškeré úsilí co možná diferencovat jednotlivé části se inscenace nevyhne jisté monotónnosti. Nepochybně to způsobuje i totožná generační zkušenost celého inscenačního týmu. Lidé ve věku kolem pětadvaceti-třiceti let své zážitky s kmeny nabyli již ve svobodných podmínkách, tj. ve světě bez „společného nepřítele”, což jejich vzpomínky přes veškeré vnitřní proudy a individuální rozdíly značně homogenizuje. Jak by inscenaci prospělo kontrastní začlenění herce jiného věku, jiného psychologického i kulturní času – řadu podnětů by k tomu mohla přinést kniha Kmeny 0, zabývající se subkulturami 70. a 80. let. Koneckonců není vyloučeno, že se o této možnosti uvažovalo, avšak z nějakých důvodů z ní sešlo – naznačuje to přítomnost osmi praček a stejného počtu židlí na scéně, zatímco herců je jen sedm.
Dojem generační výpovědi posiluje i náznak bilancování na prahu Kristových let, stejně jako ve všech výstupech uplatňovaný model retrospektivy, který dodává inscenaci výrazný nostalgický nádech. I zde se objevuje typická figura: přes veškeré trable svou kmenovou existenci všichni v zásadě přijímají, nakonec to byla léta vesměs báječná. Rovněž příznačně se variuje tvrzení „dneska už jsem někde jinde, ale něco z punkera/hiphoperky/motorkáře atd. ve mě zůstalo”.

celý text najdete v čísle

Karel Veselý, Vladimír 518, Braňo Holiček a kol.: Kmeny, režie B. Holiček, Národní divadlo Brno – Reduta, 2016.