archiv II. > Archiv III. > Provázkovské zvěstování (Mariina volba Milana Uhdeho)
Marek Lollok

Provázkovské zvěstování (Mariina volba Milana Uhdeho)

Už ve své textové podobě je Uhdeho hra Mariina volba pro současný divadelní kontext atypická: je psána v pravidelných osmislabičných verších, významově koncentrovaných, často ostře pointovaných. Základní promluvovou jednotkou tak není tradiční dialogická replika, ale rýmovaný oktosylab jako takový, nejednou dokonce rozdělený do úst vícero mluvčích. Tato forma bezpochyby významným způsobem předurčuje veškeré scénické dění, což v průběhu příprav provázkovské inscenace lakonicky vystihl režisér Juraj Nvota: „Během dvou řádků se odehraje pointa, ale my za ten čas nedokážeme ani přejít jeviště, natož rozvinout jakoukoli akci”.
Značně literarizovaný text vědomě odkazující k barokním lidovým hrám umožňuje řadu důmyslností, které by při užití běžné, takzvaně autentické mluvy stěží připadaly v úvahu. Základní polohou je vznešeně působící „řeč vázáná”, která si v zájmu rýmu i rytmu nezřídka vypomáhá lecjakým poetismem či archaismem včetně specifické větné skladby, veršových přesahů a jiných básnických figur. Dá se však též různě „přepínat“ do jiných vyjadřovacích rovin, ať už civilní, takřka nepříznakové, anebo záměrně „nižší”, kdy autor bere do hry řadu expresivních výrazů včetně vulgarismů. Některé postavy tak pronášejí i hovorové, téměř primitivní průpovídky jako „Jsem Herodes, žádný trouba ani poděs” či třeba „Přestaň mi tu dělat randál nebo ti rozhodím sandál”, tedy ve své jednoduchosti účinné (komické a snadno zapamatovatelné) slovní hříčky na způsob široce srozumitelné lidové tvorby.
Kolísání mezi krajními polohami „vysokého” a „nízkého”, mezi posvátným a profánním je principem celé hry a odráží se i v inscenačním stylu (jak o tom ještě bude řeč). Vedle nepřehlédnutelného plánu jazykového se projevuje hlavně v rovině obsahové, resp. se podílí na celkovém smyslu. Uhde vyšel ze známého novozákonního příběhu Zvěstování Panně Marii, ten však vyložil po svém. Jeho líčení je v podstatě apokryfní, tedy do značné míry spekulativní a pro někoho možná i sporné, avšak zároveň pietní. Jakkoli autor Mariin život i osudy jejích blízkých přepracovává a systematicky je vztahuje k dnešku, nedá se říct, že by tradiční interpretaci nějak radikálně překroutil. /…/

celý text najdete v čísle

Milan Uhde: Mariina volba, režie Juraj Nvota, Divadlo Husa na provázku, 2019