archiv II. > Archiv III. > Diktátor a láska
rozhovor s Andrejem Kurejčikem

Diktátor a láska

Nakolik jsou vaši Uražení dokumentárním dramatem psaným podle osobních zážitků či podle sesbíraných svědectví a nakolik jde o fabulaci?
Když jsem psal tuto hru o prvním měsíci revoluce, byl jsem přímo v epicentru událostí, kterých jsem se bezprostředně účastnil. Všechny postavy mají své reálné prototypy. Některé evidentnější, jako Alexandr Lukašenko nebo Svjatlana Cichanouská, jiné za hranicemi Běloruska méně známé. U nás je ale známe velmi dobře. Postava zvaná Optimistická má mnoho shodných rysů s Maryjou Kalesnikavovou – další hrdinkou těchto voleb a členkou vedení běloruské opozice – neuvěřitelnou ženou, která se stala symbolem vytrvalosti, lásky a optimismu. Vyučující, tedy dáma z volební komise, se v Bělorusku stala slavnou poté, co na veřejnost unikla videonahrávka, kde bylo vidět, jak to falšování provádí. Snažil jsem se v maximální možné míře použít skutečnou řeč postav tam, kde to jen šlo. Využil jsem texty z rozhovorů, svědectví obětí, veřejných vystoupení. Takže ve hře je hodně faktického./…/

Chováte naději, že se situace v Bělorusku díky pokračujícím demonstracím změní? Nebo (jak to možná naznačuje účast fanouška-válečníka) demonstrování nahradí ozbrojený odpor?
Bělorusko se radikálně změnilo. Vůbec svoji zemi nepoznávám. Je to neuvěřitelné. Národ, který 26 let spal, se probudil. Lidé si uvědomili, že jsou občané. Lid si uvědomil sám sebe jako národ. Začal být hrdý na své hrdiny, historii, jazyk, začal bojovat za svá práva a svobodu. Je zřejmé, že naprostá většina Bělorusů je pro změny. Ale legitimní otázka zní: jak jich dosáhnout, aniž by člověk použil sílu proti těm, kdo porušují jeho práva? Těžko říct. Možná nijak a fáze bouřlivých protestů je teprve před námi. Přál bych si, aby cena, kterou Bělorusové za svobodu zaplatí, nebyla příliš vysoká. Lid byl už tak 26 let sužován. Ale teď už není cesty zpět.

celý rozhovor najdete v čísle