archiv II. > Archiv III. > Povyšování a ponižování (o 16. Evropských divadelních cenách)
Karel Král

Povyšování a ponižování (o 16. Evropských divadelních cenách)

Evropské divadelní ceny, především ty menší, pro inovátory za „divadelní reality“, už dostal nezřízený počet umělců. V Římě, hlavním městě země, kde ty ceny v roce 1986 vznikly a kde se slavil jejich 16.ročník, přidali další houf: dvě ceny hlavní (plus jedna „zvláštní“ a jedno „speciální připomenutí“) a šest za „reality“ (též s jednou „zvláštní“ navíc). Už v roce 2009 – tehdy šlo o 13.ročník – mi zvyk povyšovat pravidelně některé umělce nad jiné přišel nebezpečný. Dřív nebo později začnou být vyzdvihováni ti, kteří si to nezaslouží. Vzniká falešný dojem, že se dostali na úroveň velikánů. Za příklady podobných chyb netřeba jezdit do Říma. I takový Zdeněk Troška, kterému přidělil Miloš Zeman státní vyznamenání, by si mohl myslet, že se vyšvihl na úroveň Miloše Formana, kterého podobně dekoroval Václav Havel. Ve skutečnosti tím byl ponížen Miloš Forman: náhle jako by nebyl lepší než ten Troška. Tak se povyšování mění v ponižování. Miloš Forman může být dotčen a stejně se při pohledu na stádo svých následovníků mohou divně cítit i tvůrci, ocenění za „reality“ v prvních ročnících: Vasiljev, Nekrošius, Marthaler či třeba McBurney. Nemluvě o pocitech těch, na něž se nedostalo a kteří už tvoří docela pěknou sestavu úctyhodných osobností. Někteří byli navržení, což je zdá se do budoucna vyloučilo ze hry (Castorf, Jarzyna, Norén, Thiérrée…), jiní nebyli ani vzpomenuti (nevyjímaje Daria Fo a Elfriede Jelinek, naštěstí ověnčených Nobelovou cenou). To opomíjení se týká zejména jiných profesí, než jsou činoherní režiséři. Z herců se např. za patnáct ročníků dostalo jen na Michela Piccoliho. /…/

celý text najdete v čísle

Harold Pinter: …a v prach se obrátíš, Isabelle Huppert a Jeremy Irons, Teatro Argentina
William Shakespeare:
Král Lear, r.: Giorgio Barberio Corsetti, Teatro di Roma – Teatro Nazionale a Teatro Biondo di Palermo
William Shakespeare:
Richard II., r.: Peter Stein, Teatro Metastasio di Prato
Alessandro Sciarroni:
unititled – I will b ethere when you die, Marche Teatro – Tetro Stabile Pubblico
NO43 Bláto, r.:Ene-Liis Semper a Tiit Ojasoo, Teater NO99
Yael Ronen
& Ensemble: Romská armáda, režie Y.Ronen, Gorki Theatre Berlin
Die Selbstmord-Scwestern/The Virgin Suicides, r.: Susanne Kennedy, Münchner Kammerspiele
Heiner Müller:
Hamletmachine, r.: Robert Wilson, Academia Nazionale d’Arte Drammatica Silvio d’Amico