archiv II. > Archiv III. > Pomezí jiných dimenzí (malý katalog paralelního světa)
Karel Král

Pomezí jiných dimenzí (malý katalog paralelního světa)

Projekt Pomezí již není jen název spolku uvádějícího imerzivní produkce tria Lukáš Brychta, Kateřina Součková a Štěpán Tretiag. Etabloval se i v roli instituce, zastřešující podobné „podivnosti“ dalších tvůrců. Jejich nabídka mě inspirovala k sestavení malého katalogu. Mezi „druhy“ oněch forem je ta imerzivní (typu vlastního Pomezí či Domu v jabloních) ještě nejtradičnější, neboť zachovává základní charakter divadla, živé setkání herců s diváky. Divák – což je „prvek“, který tyto paralelní formy spojuje – se však mění na aktivního partnera, dalo by se říct aktéra, když si pod tím slovem představíme spíš než herce hráče (a nemusí jít ani o vyslovený larp, tedy nikoliv divadlo, nýbrž hru, i když i tu si na Pomezí dopřávají).
/…/ Ze sestavy produkcí, o nichž zde bude řeč, je Vnitroměsto nejnovější. Pomezím produkovaný rezidenční projekt studentů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU se – odsunut karanténou z původního dubnového termínu – dočkal premiéry na začátku června 2020. Jde – praví propagační text - o dvouhodinovou „inscenovanou procházku napříč rozmanitými lokalitami pražské Florence“. Cílem je „zcitlivět vnímavost diváků“, což se podle mého soudu daří, byť ne vždy se stejnou intenzitou./…/
/…/ Za dveřmi čp. 21 nese v programu Pomezí označení NARATIVNÍ INSTALACE. Vybavil se mi festival divadla bez herce, který uspořádala Doubravka Svobodová v 80.letech minulého století v Divadle v Řeznické. Co byla tehdy legrace, je dnes seriózní forma. V díle, které zabírá jedno z pater sídla Pomezí, domu v ulici Za Poříčskou bránou 7, se během prohlídky, na kterou máme 80 minut, setkáme jen s instruující uvaděčkou a možná s pár diváky. „Vyprávěcí výstava“ - typická pro bluďišťoidní prostory imerzivního divadla – ve mně vyvolala pocit, že jsem se změnil na Gullivera mezi obry. Ocitl jsem se totiž v domečcích pro panenky nebo ještě přesněji ve zvětšených divadelních maketách. Každá má svůj ráz. Může to být les se spadaným listím, kde mezi kmeny jsou i dva psací stoly a kde je k nalezení řada nepatřičných, spektakulárních předmětů: dopisů, knih, papírových šipek s výhružnými nápisy. Nebo labyrint z miniaturních kumbálů bez oken, z nichž se lze ven dostat, jen když člověk projde nějakou skříní. Nebo bludiště složené ze zrcadlových stěn a záclon z pomalovaného a popsaného lehounkého tylu. Nebo skutečný pokojíček pro panenky, plný plyšových hraček, celý růžovo-modrý jak cukrárna a přesto představující válečné kolbiště a jeho hrdiny. /…/
/…/ Pod označením 1:1, rozuměj jeden na jednoho (jedna na jednu), uvádí Pomezí již pěknou řádku „divadelních“ miniatur. Z těch, které měly – jako Za dveřmi čp. 21 – premiéru loni v říjnu v rámci Pomezím pořádaného Festivalu intimního divadla, a znovu se hrály po karanténě na konci sezony, to byl např. 35 minut trvající duet Milý Karle!, který bych nazval KORESPONDENČNÍ IMPROVIZACÍ./…/
/…/ Pod názvem Výlety! se neskrývá procházka, ale další stolní hra 1:1. V rámci dílny nazvané Divadlo do kapsy vznikla miniatura (cca 15 minut) inspirovaná – hlásá programový text – východoasijskou naukou o živlech. Cíle, vnímání všemi smysly, je dosaženo jen částečně. /…/
/…/ Necelou půlhodinu trvající Veduty měly na Pomezí premiéru v roce 2017 a divák s aktérem (či aktérkou) při nich v šuplíku mezi sebou vytvářeli tah po tahu podivnou krajinu z nejrůznějších, často nepříliš „vhodných“ předmětů. Šlo o tichou, s absolutní vážností provozovanou dětskou hru, stěží interpretovatelnou báseň beze slov, v níž by zapálený teoretik mohl objevit PARTII SCÉNOVÁNÍ, jež z diváka činí spolutvůrce abstraktní reality. /…/
/…/ Ještě o třináct let starší byla Etiketa (Etiquette) britské Rotozazy. Ona třicetiminutová miniatura pro dva byla přeložena do 17 jazyků a ještě víc bylo zemí, kde se hrála. Česká verze byla poprvé uvedena v dubnu 2012 v rámci tzv. Sdíleného prostoru Pražského Quadriennale, a to v několika kavárnách a za provozu. Já ji např. absolvoval v kavárně Divadla Na zábradlí./…/
/…/Produkce, kterou jsem si nechal na závěr, neboť mě ze všech zmíněných přišla nejsugestivnější, je AUDIOWALK, kdy je „divák“ veden pouze hlasem z nahrávky. Název zní Nad městem a jde o hodinovou procházku pražskou Libní. Podmínkou je, absolvovat ji sám./…/
.
celý text najdete v čísle

Vnitroměsto, námět a režie Ludvík Píza a kolektiv, rezidenční projekt KALD DAMU, Pomezí, 2020
Za dveřmi čp. 21, námět Barbora Klapalová, koncept a realizace B.Klapalová, Ondřej Levý, Martin Sucharda a Matěj Sybr, Pomezí, 2019
Milý Karle!, autoři Jindřiška Dudziaková a Marie König Dudziaková, Pomezí, 2019
Výlety!, autor a herec Jakub Hojka, Pomezí, 2019
Veduty, autoři a herci Vendula Bělochová a Honza Tomšů, Pomezí, 2017
Silvia Mercuriali a Ant Hampton:
Etiketa, Rotozaza, 2004
Nad městem, scénář, režie a zvukový design Kateřina Součková, 2019