archiv II. > Archiv III. > Marnost nového cirkusu a trefy staré operety (Osel & mrkev - Trium lásky)
Karel Král

Marnost nového cirkusu a trefy staré operety (Osel & mrkev - Trium lásky)

/…/  Už bylo v SADu řečeno, že dnes už velice nenový „nový cirkus“ trápí jedno zcela zásadní dilema. Jaký smysl a důvod, tedy obsah, mají dát novocirkusoví umělci svému konání: proč ukazovat takovou či onakou akrobacii, žonglování či silácké kousky? Dokud cirkusové zdatnosti a dovednosti dokazovaly moc lidí nad přírodou (krocení divé zvěře) a přírodními zákony (překonávání nástrah gravitace) bylo o obsah postaráno. Což dnes - zdá se - už nestačí. To dobře ví Lucho Smit, autor a jediný aktér inscenace Osel & mrkev (L’âne & la carotte). Však ho zde volně cituji.
Cirkusový umělec tak někdy připomíná zpěváka, jenž má veliký rozsah, ale nemá žádnou píseň, ve které by jej smysluplně uplatnil. Proto jen předvádí, kam až tím hlasem dosáhne.
Možná logicky se nejvíc daří těm novým cirkusovým umělcům, kteří jsou i dobří autoři, mají téma i příběh a jsou schopní se vyjadřovat svou, tedy cirkusovou abecedou. Jedná se o nonverbální jazyk, který je sice abstraktnější než jazyk slov, přesto může tvůrce mluvit upřímně i lhát, např. vytvářet falešný dojem tajuplného smyslu. Stačí – říká Smit - zvýraznit dynamiku pohybu či svícení, použít třeba zvláště dramatický stroboskop. Z čísla, kdy kombinuje moderní vážnou hudbu, nervní klavírní koncert, s neméně nervním žonglováním a svícením, včetně onoho – pro mě jinak otravného – stroboskopu, jsem měl zážitek tak silný, že vnitřně odmítám uvěřit jeho dodatečnému komentáři, že to byl jen trik.  /…/
Podobně jako byl skoro jediným a tudíž i největším zahraničním magnetem zmenšené Letní Letné Smitův Osel & mrkev, stal se v notně okleštěném programu mezinárodního festivalu Divadlo esem avignoský Triumf lásky (L’Amour vainqueur) Oliviera Py. Ukázalo se, že to nebyla karta zrovna záviděníhodná, zvláště když vysokou hodnotu podtrhlo zařazení prvního plzeňského představení do večerního programu (12.9.2020). Jak skončilo, atakovala mě ironická myšlenka, že se operetní město Plzeň konečně dočkalo vhodného zahraničního hosta, byť – šlo mi hlavou dál - asi i ten plzeňský divák bude zklamán, neboť inscenace není výpravná, spíše chudá, a naše oblastní manýry jsou - doplnil jsem v duchu - velkopanštější.
Díky předurčenosti k triumfu ocitnul se Olivier Py raz dva na tapetě. Kolega Vladimír Mikulka označil v blogu Nadivadlo (zveřejněném 13.9.2020) jeho dílo za „upatlaně roztomilý, dokonale nevtipný průšvih“, a to v kontrastu k „ryze radostnému divadelnímu zážitku“ z Potlachu v hustníku Vítka Peřiny a Naivního divadla. Zvýhodněn tím, že jsem si francouzskou inscenaci zopakoval odpoledne následujícího dne, mohu polemizovat. Domnívám se, že naši percepci značně ovlivnilo (a vždy ovlivňuje) právě očekávání. Když jsem inscenaci shlédl podruhé a bez očekávání vrcholně artistního světového divadla, dospěl jsem k mnohem smířlivějšímu pohledu… Právě mezi „chudou“, zájezdovou operetou z Avignonu a v pocitu též „chudým“, protože pimprlovým divadlem z Liberce neshledávám nijak propastný rozdíl. Obě inscenace představují pohádky pro celou rodinu, obě jsou svižné a komické, a na překážku není ani, že ta avignonská vyrůstá z tradiční a dramatické materie pohádky O panně Mahuleně bratří Grimmů. Látku však Py kombinuje s lehkou múzou povědomých, neboť slavné operetní autory citujících melodií i s karikující typologií a pohybovou stylizací komedie dell’arte a lidových maškar. Jde prostě hlavně o zábavný kus vhodný na nedělní odpoledne, což je kvalita, kterou neanuluje ani Pyho občasné poetizování a náznaky politické satiry.

celý text najdete v čísle

Lucho Smit: Osel & mrkev (L’âne & la carotte), Galapiat Cirque / Lucho Smit, 2020
Olivier Py: Triumf lásky (L’Amour vainqueur), režie a hudba O.Py, Festival d’Avignon, 2019