archiv II. > Archiv III. > Liberecké ostrovy (místa oblíbená tmou)
Karel Král

Liberecké ostrovy (místa oblíbená tmou)

Když holčička na baltickém pobřeží NDR zatoužila po vzdálených ostrovech, vedla ji k tomu stejná touha, kterou jsme znali dobře i v socialistickém vnitrozemí: dostat se, kam nemůže. Též její představy v atlase objevených, miniaturních ostrůvků, byly zprvu romantické, zájem však časem dostal k poetické i vědeckou tvář. Obě se spojily v kartografce, pro níž je mapa krásnou literaturou, básní svého druhu. Hranice sice padly a cestovat už dospělá Judith Schalansky může, knihu, kterou své dětské lásce věnovala, a jíž nazvala Atlas odlehlých ostrovů, ale označila podtitulem Padesát ostrovů, které jsem nikdy nenavštívila a nikdy nenavštívím. Nedivím se. Některé věci je lepší milovat na dálku. Ony taky ty ostrovy obvykle žádné ráje na zemi nejsou. A nejen proto, že „hrůzovláda jednotlivce je zde častější než uskutečňování utopických představ o rovnostářské společnosti.“ Že má krásná, v Německu dokonce Nejkrásnější kniha roku 2009, která je kombinací kartografické práce a příběhů, v nichž se mísí vědecká rešerše s literární fantazií, i svůj scénický potenciál, naznačuje autorka už v předmluvě. Připomíná, že dřívější označení atlasu je Theatrum orbis terrarum (divadlo světa) a dodává, že „Ostrov je divadelním prostorem: vše, co se zde odehrává, se téměř automaticky zahušťuje do příběhů…“ Přesto je proměna jejích příběhů v divadlo překvapivá a zvláštní. /.../

celý text najdete v čísle

Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých, předloha Judith Schalansky, režie Filip Homola, Naivní divadlo Liberec, 2017.