archiv II. > Archiv III. > Repase (Konec --- člověka podruhé)
Karel Král

Repase (Konec --- člověka podruhé)

/.../ Inscenovat Alexijevičové prózu je v zásadě nemožné. I kdyby představení, ve snaze zachytit celou knihu, trvalo několik dní a bylo zahráno skvělými herci v mistrovské inscenaci, zákonitě by postrádalo dokumentární autenticitu původního díla a „filmovou“ sugesci zachycených líčení. Literatura je prostě někdy pro divadlo nedostižná forma. Pouze cesta, kterou zvolili tvůrci Spitfire Company, je podle mého soudu vhodná. Jejich Konec --- člověka až na jedinou výjimku nevypráví v knize zaznamenaný příběh (tou výjimkou je výstup, jenž předchází Epilogu, nazvaný O samotě, která se velmi podobá štěstí…, pyšná sebeprezentace současné kariéristky, svobodné matky). Inscenátoři zemi původu nezastírají – a nejen proto, že mají v souboru tři ruské aktéry –, naopak jim slouží za zvětšovací optiku, díky níž divák lépe vidí. Pohled ovšem nesměřuje na „rudého člověka“ (jenž zde vyvolává – na rozdíl od knihy – víc strach než soucit), ale do vlastních řad. Příběhem je většinou samo představení, což zas pouze výjimečně znamená, že se na scéně nějaká historie předvádí (takový je agresivními náladami, které zaznamenává kniha, inspirovaný Generál s třemi staříky, pamětníky mocné a veliké země, kteří si to vyřídí s mladým, arogantním vtělením kapitalismu).
Autoři inscenace si z knihy berou výroky (a to i motto „90. léta jsme prošvihli“) a volně se inspirují některými situacemi: pramenem je jim hlavně Půvab prázdnin, druhá část knihy, věnovaná období po rozpadu Sovětského svazu. Zde tvůrci nacházejí i nejvíc paralel s rozpoložením a obavami českého současníka a české společnosti. Inscenátoři v programu říkají, že „vzpomínky na divoká devadesátá léta se nám vybavují v podobných obrazech“ a dodávají, že je zajímaly „především čtyři oblasti: resentiment a sentiment k době minulé, frustrace lidí tady a teď, rasový a společenský nacionalismus a osudy žen ve společnosti.“ Ve skladbě inscenace, která je členěna do deseti obrazů (jak tvůrci jednotlivé části označují), se zmíněné tematické oblasti prolínají./…/