archiv II. > Archiv III. > Když připustíte náhodu, můžete dostat dárek
rozhovor s režisérem Janem Kačenou

Když připustíte náhodu, můžete dostat dárek

/.../ Máte vy sám pocit, že svým inscenacím rozumíte nebo mohou i vás samotného něčím překvapit?
Já se považuji především za diváka svých představení. A vždycky si přeji, aby mě překvapily, jinak bych neměl důvod je dělat. Rozumím tomu, když někdo chce něco říci, ví přesně co a jenom piluje prostředky, aby byl co nejpřesnější. Chápu to, ale není to moje cesta.

Jaký je tedy cíl, ke kterém v průběhu zkoušení směřujete?
K překvapení.

V čem se tedy liší stav na začátku a na konci zkoušení? Je to víc překvapení, větší tajemství?
Já nechci být spokojený se svým výsledkem, ale zároveň chci být spokojený s tím, že to mám nastavené tak, že vím, že nic nevím, že všechno je to tak nějak hodně divný.
 
To se už ale pohybujeme v dost špatně srozumitelných mlhovinách…
Ale já se v takových mlhovinách pohybuju furt. Teď se vám tu snažím odpovídat, tak dávám nějaká přirovnání nebo příměry, ale sám to nevím.

Zkusím to tedy trochu jinak. Vaše představení mě skoro vždycky zaujmou, přitom ale té podívané moc nerozumím…
To jsme na tom úplně stejně.

Co tedy považujete za podstatné, aby si divák z vašeho představení odnesl?
Divák jsem já.

No dobře. A ti ostatní?
Nevím. Doufám, že na tom jsou podobně.

A co to tedy je?
Myslím, že údiv. Nechci to slovo pozlacovat, ale je asi nejtrefnější./…/

celý rozhovor najdete v čísle