archiv II. > Archiv III. > Interakce atrakce
rozhovor s dramaturgyní a režiséry projektu Pomezí Kateřinou Součkovou, lukášem Brychtou a Štěpánem Tretiagem

Interakce atrakce

/…/
Co vás přivedlo k formě imerzivního divadla? A nakolik jste vycházeli ze zahraničních (či českých) vzorů?
Brychta: Pro mě bylo velkou inspirací setkání s Punchdrunk. Pomezí je dosledovatelně ovlivněno jejich poetikou a způsobem, jakým pracují s prostorem. Naopak Signa (moje druhá oblíbená zahraniční skupina), která pracuje více larpovým nebo roleplayovým způsobem, byla inspirací pro práci s herci.x) Herci Signy nevědí, co se během představení stane, jenže znají velmi dobře svoje postavy a vztahy mezi nimi. Průběh představení v zásadě improvizují na základě daných rolí. Diváci mohou v jejich projektech - na rozdíl od Punchdrunk - s herci mluvit a příběh se tak dozvídají především na základě rozhovorů s postavami a skrze zapojování se do jejich „života“ během představení. Naopak u Punchdrunk mají aktéři-tanečníci velmi přesně nachoreografované jednotlivé scény.
Tretiag: Studoval jsem činoherní herectví a než jsem byl Lukášem osloven ke spolupráci na našem prvním projektu Letec, tak jsem o imerzivním divadle neslyšel. Během zkoušení LetcePomezí jsem postupně přišel na to, že imerzivní divadlo je mi mnohem bližší než činohra. Pro mě je tedy inspirační zdroj právě Lukáš.
Součková: Ani já jsem předtím, než mě Lukáš oslovil kvůli Letci, slovo „imerzivní“ nikdy neslyšela.

celý rozhovor najdete v čísle



x) poznámka redakce: O inscenacích Punchdrunk a Signy psali v SADu Lukáš Brychta (Londýnská imerzeČekání na rozsudek a jiné dystopie, 3/2014 a 5/2015) a Táňa Švehlová (Skutečné rány, ale soulož jenom jako, 5/2012).