archiv II. > Archiv III. > Krize, pýcha, AIDS... a Brno
rozhovor s Ondřejem Hüblem

Krize, pýcha, AIDS... a Brno

/…/Jak vaše společné psaní vlastně probíhalo? U jednoho stolu, nebo na dálku?
Napřed jsme se scházeli a vymýšleli náměty, pak jsme si rozdělili úkoly, podle nich psal každý něco a posílali jsme si to. Scházeli jsme se jen, když jsme byli… nechci říct v koncích, ale když bylo třeba. Jinak jsme psali každý zvlášť.

Mně se jen vybavila povedená parodie, za normalizace vydaná česká bondiáda nazvaná Dobrodruh, o níž se traduje, že ji pod jménem Zdeněk Vopat napsala skupina kamarádů tak, že vše během týdenní pijatiky namluvili na magnetofon. To tedy nebyl váš případ…?
Ne. Pracovali jsme seriózně. Jen mě Mirek trochu zaskočil… Já, protože pro mě byla pocta dělat s takovou legendou (on nesnáší, když se o něm říká, že je legenda, za to by mě poslal někam, ale ten ostych jsem měl), a že jsem ho nechtěl zklamat, tak jsem mu svou práci chtěl dát do ruky, až když o ní budu stoprocentně přesvědčený. Proto mi to trvalo, jenže on mě posílal pořád něco. Divil jsem se, jak je rychlej. A on prý: Co mám dělat? Jsem na chatě, chčije, tak píšu… Já byl sice taky zrovna na chalupě, i u nás pršelo, ale tu rychlost jsem neměl…

celý rozhovor najdete v čísle