archiv II. > Archiv III. > Dvojí experiment z Dejvic
Pavlína Hořejšová

Dvojí experiment z Dejvic

Dejvické divadlo má za sebou neobvyklou půlsezonu. Režisér Miroslav Krobot se s principálem Cirku La Putyka Rosťou Novákem pokusili spojit dva soubory s velmi odlišnými uměleckými prostředky a vytvořit tak něco nového a originálního. Výsledkem je romantická inscenace Honey, hraná na Jatkách78. Cestou hledání se vydala také zbylá část dejvického ansámblu. K pětadvacátému výročí své scény si tu pod vedením režiséra Jiřího Havelky položili celou řadu až „existenciálně divadelních“ otázek a v kontrastu k romanci na Jatkách rozehrávají ve Vraždě krále Gonzaga drastický příběh připomínající současné geopolitické rozložení sil ve světě. Součástí dejvického repertoáru jsou dvě nové experimentální inscenace inspirované skutečnými událostmi; v obou případech přitom však nelze přehlédnout, že silné tvůrčí vize bylo třeba trochu „poslepovat“, aby držely pohromadě. /…/
/…/  Spoluautorem Honey je vedle Miroslava Krobota psycholog Lubomír Smékal, se kterým už Krobot napsal dva filmové scénáře. Hrdinčin příběh je inspirován skutečnými osudy Smékalovy bývalé klientky, autoři si ho prý vybrali pro jeho mnohovrstevnatost - a zřejmě se přitom nechali svést pocitem, že jej reálné zakotvení činí méně patetickým.
Od dívky, která miluje svého pasáka, a aby mu vydělala na jeho dluhy, neváhá dělat společnici v erotickém klubu nebo cestovat do neznáma s cílem pracovat v jeho nové eskortní službě, až nakonec skončí kdesi v Asii ve vězení, bychom nečekali mnoho rozumu ani silné rodinné vazby. Divadelní Honey je ovšem inteligentní, má krásný vztah s matkou a otcem, tančí jako roztleskávačka a pro vlastní potěšení hrává klasickou hudbu. Aby autoři dokázali snáze vyjádřit to, co je klíčem k postavě - vnitřní rozpory mezi naivním či hloupým jednáním a tím, o čem dívka přemítá a co jí našeptává rozum, rozdělili titulní roli mezi dvě herečky. Ty se nestřídají, jak bychom mohli čekat, ale jsou na jevišti stále společně: Honey a její alter‑ego, které nahlas komentuje dění, nebo se dohaduje o tom, co bude dál. Postavu společně vykreslují Jenovéfa Boková, filmová herečka a houslistka, a Anna Schmidtmajerová, členka novocirkusové La Putyky. A je velkým potvrzením talentu obou žen (i schopností režie a choreografie), že se mohou v těchto rolích navíc střídat, včetně toho, že Boková zvládá i fyzicky náročné výstupy, ve kterých musí mimo jiné balancovat v třípatrové pyramidě nebo se nechat vláčet vzduchem. /…/
/…/ Druhá část dejvického souboru paralelně s Honey nazkoušela inscenaci, která byla původně zamýšlená jako oslava pětadvacátého výročí divadla. Přesto ani ona nehraje na jistotu a nevyužívá osvědčené dejvické postupy: režisér Jiří Havelka ve Vraždě krále Gonzaga experimentuje v krátké době již potřetí s politickým divadlem.
To, co vidíme dnes v Dejvicích, si už Havelka dávno vyzkoušel v DISKu ve dvou dokumentárních autorských titulech se studenty Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU: Já, hrdina (2011)Regulace intimity (2014). První usiloval o rekonstrukci okolností spojených s bratry Mašíny (Havelka spolu se studenty spojili různé zdroje s cílem nahlédnout událost z více možných úhlů), ve druhém případě inscenátoři pracovali se souborem autentických zpovědí a výpovědí herců a hereček.

celý text najdete v čísle

Mojmír Smékal, Miroslav Krobot: Honey, režie M.Krobot, Dejvické divadlo a La Putyka, 2017.
Jiří Havelka:
Vražda krále Gonzaga, režie J.Havelka, Dejvické divadlo, 2017.