archiv II. > Archiv III. > Bezúčelné jako strom (Vnímání v HaDivadle)
Iva Heribanová

Bezúčelné jako strom (Vnímání v HaDivadle)

Ústřední postavou nejnovější inscenace Ivana Buraje v HaDivadle je Jiří Svoboda, částečně zde vystupující sám za sebe a částečně jako fiktivní herec, který se jednoho rána rozhodne nepřijít do divadla a místo toho začne trávit dny ve svém pokoji pečlivým vnímáním okolního prostředí. Základní myšlenka je převzata z románu Jeana-Philippa Toussainta Koupelna (1985), inscenace ji ale rozvíjí především skrze citace a motivy z prózy Georgese Pereca Muž, který spí (1967). V obou se hlavní postava bez jasného důvodu nejprve uzavírá před světem do bezpečí čtyř stěn, aby následně vykonala určitou pouť: v případě Koupelny reálnou cestu do Benátek a zpět, která ale vede pouze k zacyklení do výchozí situace; ve druhém případě se vydává do hlubin vlastního vědomí, odkud zkoumá, jak vnímá okolní svět i svou existenci v něm. Kromě Muže, který spí je ve Vnímání citováno i z knihy Lászla Krasznahorkaie Od severu hora Od jihu jezero Od západu cesty Od východu řeka (2003). Ta se ale nepromítá do celku, nýbrž jen do jeho velmi specifických částí, jakýchsi hercových halucinací. Už takto zní výčet výchozích podnětů poměrně obsáhle. Nebylo by to ale HaDivadlo, nebo spíše Ivan Buraj, kdyby vše nenaroubovalo i na nějaký společensko-ekonomicko-ekologický apel, konkrétně na koncept nerůstu. /…/

celý text najdete v čísle

Ivan Buraj a kolektiv: Vnímání, režie I.Buraj, HaDivadlo, 2020