archiv II. > Archiv III. > Burgundský sešit (pravda a lež na cestách - díl pátý)
Karel Haloun

Burgundský sešit (pravda a lež na cestách - díl pátý)

Po pádu odpudivého režimu, který sám sebe označoval za socialistický a na jehož „vedoucí sílu“ se v roce 1948 pasovala zločinecká organizace Komunistická strana Československa, bylo konečně možné cestovat bez omezení do zahraničí. Dodnes si dovedu vybavit novinové stránky s černobílými fotografiemi ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera, přestřihávajícího na západních hranicích zátarasy z ostnatého drátu. Vědomí, že neprostupné hradby mezi sousedními zeměmi přestaly existovat, bylo zpočátku doslova opojné. To je také jeden z důvodů, proč prvním cestovním deníkem, pořízeným v oněch hektických časech, jsou až zápisky z cesty po Burgundsku z roku 1992. 
Čtyřicet let pobytu v bedlivě střežené ohradě zanechalo na obyvatelstvu množství rozličných šrámů, z nichž byla vedle strachu nejpodstatnější nedůvěřivost. Proto nebylo divu, že si kdekdo přál vidět, jak ten kapitalismus vlastně vypadá zblízka. Nejsou nakonec všechny ty letmo zahlédnuté fotky v časopisech, záběry z filmů, natočených na západ od našich hranic a vyprávění nemnoha šťastlivců, kterým se podařilo na chvíli protáhnout za jinak neprostupný plot, přece jen značně přibarvené? Je to vůbec možné? Nechtějí vyprávěním o exotické cestě (přičemž je nutné připomenout, že exotickým se z tehdejší perspektivy jevilo i značně „dietní“ Rakousko nebo Západní Německo) hlavně přitáhnout pozornost ke svojí osobě a zvýšit svou atraktivitu na „sexuálním trhu“? A nejsou po návratu nějací „divní“, jako by byli opilí? Někdy trvalo celé dlouhé týdny, než se jejich euforie opět změnila v „normální“ kocovinu z frašky, prožívané v dobře známých, ledabyle sflikovaných kulisách reálného socialismu. /…/