archiv II. > Archiv III. > Písmo (aneb poselství ulic, náměstí, vagonů, podchodů a záchodů - 3/6)
Karel Haloun

Písmo (aneb poselství ulic, náměstí, vagonů, podchodů a záchodů - 3/6)

/.../ Portréty a figurální výjevy v ulicích měst a prostorách jejich „občanské vybavenosti“, k nimž patří vedle nákupních center třeba parkoviště, nádraží, hřbitovy, parky, sportovní a rekreační areály nebo kluby a hospody, jsou vděčným námětem pro další z tematizovaných procházek. Také tentokrát bude užitečné předmět našeho zájmu hned na úvod rozdělit do několika nepřesně ohraničených okruhů, přesto, že se budou ve většině případů nejen dotýkat, ale mnohem častěji prolínat.
A to nejenom proto, že je tvoří různě uchopené a diametrálně odlišně komponované celky, stejně jako jednotlivosti, v celé představitelné šíři provedení – od naturalistického pojetí až po drastickou komiksovou zkratku. Stejně důležitý bude jejich vztah se čtyřmi bazálními tematickými okruhy, do nichž jsem urbánní vizuální atak pro větší přehlednost hned v úvodním textu této série zběžně rozdělil. K nejmarkantnějšímu prolnutí, což jistě příliš nepřekvapí, dojde s písmem a politikou, protože ulice měst a zdi jejich domů jsou, mimo jiné, také fórem a svého druhu nástěnkou všech nespokojených, zklamaných a zahořklých, s nimiž je sdílejí nepoddajní, bojovní a zbrklí.
První z okruhů můžeme nazvat obdivný nebo oslavný. Sestává z portrétů nejrůznějších „hrdinů“ a výjevů z jejich pro někoho slavných (a jiného zase zavrženíhodných) životů. V dobách vlády jedné strany, pochopitelně nejen v naší zemi, to bývají obvykle postavy „světců“ právě panujícího „ismu“. Těmi naši byli nesnesitelně dlouho Marx, Engels a Lenin, plus právě panující místodržící Sovětského svazu z řad našich dvou bratrských národů, z nichž se do kolektivní paměti nejkrvavěji zapsal Klement Gottwald. Čas od času bylo nutné z rozšířeného ikonostasu nějakou tu postavu vyretušovat z důvodů, které (jak pevně doufám!) dosud neupadly v zapomnění. Proto jsem k uvedené základní trojici nepřipojil Stalina. Z dob reálného socialismu si někteří z nás ještě dokážou vybavit „tabule cti“ před fortnami průmyslových závodů s portréty a jmény „vynikajících pracovníků“, případně celých „brigád socialistické práce“. Žádám dodatečně o chvíli strpení, protože vše výše řečené se street artem nesouvisí jenom zdánlivě.  /…/

celý text najdete v čísle