archiv II. > Archiv III. > Svobodné volby a loga poltických stran (Politický plakát v naší zemi od konce 2. světové války 5/6)
Karel Haloun

Svobodné volby a loga poltických stran (Politický plakát v naší zemi od konce 2. světové války 5/6)

/…/ Zatímco se „doma“ přesouval značný majetek z fiktivního společného vlastnictví do nemnoha soukromých rukou, věnoval se Václav Havel popularizaci Československa, spojené s vychutnáváním celosvětového osobního úspěchu, slávy a obdivu na zahraničních cestách, kde mu celebrity celého světa doslova zobaly z ruky. Obdiv, sláva a dlouhotrvající potlesk ve stoje, kdopak by jim odolal, natož pak divadelník! Kdekdo si přál se s ním vyfotit a potřást mu rukou, prohodit s ním pár slov – skoro jako on s Lou Reedem, Rolling Stones, Bobem Dylanem nebo Pink Floyd. Slávě se zkrátka těžko odolává, zejména pak té globální. Někdy se dokonce zdá, že může snižovat příčetnost a zdravý úsudek. „Naši dobří přátele, španělský král s manželkou, královnou Sofií, nám půjčili na dovolenou svoje letní sídlo“, nechal se slyšet někdejší absurdní dramatik a politický vězeň, v době, kdy už mohl dobře vědět, „jak chutná moc“, v jeho případě možná přesněji řečeno sláva.
To jsem ovšem poněkud odbočil, protože smyslem tohoto textu není dělat si šoufky z Václava Havla, kterého si navíc vážím, ač to možná pro někoho není z předchozích řádků patrné. Ostatně i on sám se častokrát pozoroval s výrazným odstupem a ve velmi parodické rovině. Jako důkaz může posloužit třeba Largo desolato, nebo jeho umělecko-politický odkaz, dramatický text a režie filmu Odcházení. Oním smyslem je nalézt a komentovat tištěnou politickou propagaci oné doby, v tomto případě tedy zhruba od roku 1991 do roku 2006.
A tady nastává velmi vážný problém: některé z plakátů a billboardů si dovedu celkem detailně vybavit, ale nalézt je na internetu nejsem schopen. Mám vám je snad vyprávět? Obávám se, že tak zdatným vypravěčem nejsem. Proč ale nejdou dohledat v době, kdy je archivována doslova kdejaká pitomost? Stydí se snad za ně politické strany? Obávám se, že stud je jednou z mála kategorií, s nimiž politická uskupení nepracují. Jsou za to tedy odpovědní jejich autoři? Vynaložili snad nemalé úsilí na to, aby je ze sítě odstranili? Pokud možno v tichosti a v co největší úplnosti? Nebo je zkrátka tehdy nikdo ze stranických aparátů nearchivoval? Taky proč, říká se přeci, že nic není tak staré, jako včerejší noviny. Natož pak volební plakáty. Není přece důvod zbytečně uchovávat důkazy o slibech, které neměl nikdo v úmyslu plnit. …
/…/

celý text najdete v čísle