archiv II. > Archiv III. > Obrazy (aneb poselství ulic, náměstí, vagonů, podchodů a záchodů - 5/6)
Karel Haloun

Obrazy (aneb poselství ulic, náměstí, vagonů, podchodů a záchodů - 5/6)

/.../ O víře ve vůdce ruské bolševické revoluce si může každý myslet co chce, však v ní nebyli jednotní ani samotní muralisté. Zatímco Rivera otevřeně podporoval i hostil Lva Davidoviče Trockého (a jeho žena Frida Kahlo dokonce neváhala nabídnout mu víc, než bývá v případě běžného pohostinství obvyklé), Siqueiros patřil do jedné z buněk promoskevských radikalistů, kteří měli Trockého na Stalinův příkaz „odstranit“. Buď jak buď, jsou jejich práce formálně vynikající obrazy, které jsou i nečekaným způsobem zábavné: vždyť byly v mnoha případech financovány právě těmi, které měla netrpělivě očekávaná světová revoluce „uražených a ponížených“ navždy smést a odvát na smetiště dějin.
Za dlouhá léta sociálních bojů se již dostatečně potvrdilo, že i sebelepší apelativní obrazy jsou v městském terénu snadno zaměnitelné s agitkami, poutači a reklamou. Náleží-li k názorovému proudu, kterému můžeme pro zjednodušení říkat levý, budou výzvou k „boji za spravedlnost“. Na pravé straně (alespoň v duchu takto nastaveného příměru), musí pak být zákonitě pobídkou k bujení a akceleraci konzumního způsobu života. Tvoří vyvažující se protiklady stejné apelativní síly, jako oheň a voda, světlo a stín nebo pravda a lež. Pochopitelně, že to platí pouze v simplifikovaném černobílém světě bez polotónů, tak, jak ho pro jeho snadnou přehlednost rádi interpretují jak revolucionáři, tak i kapitáni nadnárodního kapitálu. Polotóny by totiž mohly ochladit nejen revoluční nadšení, ale zrovna tak i chuť konzumovat. A také by vyvolaly s největší pravděpodobností i spoustu otázek, na něž by se ideologickým, natož pak marketingovým šíbrům těžko hledaly uspokojivé odpovědi. /…/

celý text najdete v čísle