archiv II. > Archiv III. > ... to je naše agitace! (politický plakát v naší zemi od konce 2.svetové války po současnost - 2/6)
Karel Haloun

... to je naše agitace! (politický plakát v naší zemi od konce 2.svetové války po současnost - 2/6)

Pokus o navázání na předválečné demokratické uspořádání společného státu Čechů a Slováků se už od počátku jaksi nedařil. Košický vládní program nemohl nikoho z přemýšlivějších jedinců nechat na pochybách, jak to ti komunisté myslí. Teze o společném státu bratrských národů Čechů a Slováků dává tušit, že s etnickými Němci a Maďary se příliš nepočítá – ostatně jejich národní státy byly přece ve válce poraženy. To ovšem Slovensko také, ale nechci se darmo vydávat na tenký led politologických úvah. Přemýšlet o roli Rusínů již bylo jaksi „zbytečné“, protože Podkarpatskou Rus dostal Stalin od vedení rekonstituovaného státu darem. O pozici židů nepadlo ani slovo, přestože po dlouhá léta tvořili vedle Čechů, Slováků a Němců jeden z logických pilířů tuzemské kultury a společenského života. Z dnešního pohledu je doslova morbidní pozorovat, jak se nad národem, ještě omráčeným děsivým holokaustem, znovu pozvolna stahovala mračna antisemitismu, tentokrát komunistického. Ten se ovšem hodí vždycky, je-li třeba najít nějakého nepřítele – lhostejno zda vnějšího či vnitřního. V klimatu všeobecné poválečné euforie však byly ponuré obrysy blížící se totality dosud rozmazané a zahlédnout je v plné obludnosti byli schopni jen nemnozí. Navíc si komunisté za války získali docela slušnou reputaci, stejně jako Sovětský svaz. Za obřími pugéty šeříku pro hrdinné osvoboditele mizely výkřiky „bratrsky“ znásilněných žen, stejně jako mnohokrát opakovaná věta „Davaj časy!“, přehlušená jásavými melodiemi garmošek.
Až do voleb v šestačtyřicátém roce se všichni snažili vypadat pokud možno vlídně, dokonce i komunisté. Jejich rétorika byla zatím umírněná, i když se nijak netajili tím, kam si chodí pro rozumy, nebo lépe – čí pokyny v místním politickém životě realizují. Ale i ten Sovětský svaz, který se pomalu začínal pasovat do role jediného vítěze nad fašismem, měl v té době přátelštější veřejnou tvář a budil v mnoha lidech (dokonce i svým způsobem soudných) velké sympatie. /…/

celý text najdete v čísle