archiv II. > Archiv III. > Dobří sluhové špatných pánů (politický plakát v naší zemi od konce 2.svetové války po současnost - 1/6)
Karel Haloun

Dobří sluhové špatných pánů (politický plakát v naší zemi od konce 2.svetové války po současnost - 1/6)

Ve čtvrtém dílu svého loňského šestidílného Poselství ulic, náměstí, vagonů, podchodů a záchodů, nazvaném Politika jsem napsal: Mnoho lidí soudí, že politika je svinstvo. /…/ Takoví jedinci nevidí, nebo snad dokonce nechtějí vidět, že problém není v politice samotné, ale v tom, že přitahuje značný počet určitého typu lidí, kteří z ní svinstvo dělají, neboť to vychází z jejich «svinské» podstaty“. Tím jsem se jen zlehka dotknul tématu pro letošek hlavního a rád hned odběhl jiným směrem, do míst, v nichž to tolik nepáchne zradou, kde pragmatičnost není životní nutností, zákeřnost stále ještě překvapí a věrolomnost není trapně očekávatelná. Tedy k autorům, kteří (ať už se nám jejich „poselství“ líbí nebo ne) mluví za sebe, případně za sociální či kulturní strukturu, k níž náleží, k lidem, kteří nejsou vždy a ke všemu ochotnými hlásnými troubami reprezentantů právě panující ideologie, ovládajících toho času klíčové pozice pro řízení státu. Možná bych se měl přiznat, že jejich neochota sloužit je pro mě nejdůležitější – v „prvním plánu“ mě dokonce ani příliš nezajímá, zda tak činí z přesvědčení o „své pravdě“, z odzbrojujícího idealismu nebo z vrozené hlouposti.
Tentokrát však chci překonat odpor ke konformistům, kariéristům a ochotným sluhům, od nichž jsem druhdy rád utekl a obrátit pozornost právě k nim. Budu se podrobněji věnovat výkonům lidí, kteří se rozhodli spojit svůj profesionální život s propagací zřízení, v němž právě žijí, jinými slovy pracovat jako náhončí ve službách politické moci. Hned na úvod musím zdůraznit, že ani tentokrát nebudu brát v potaz, zda tak činili (nebo činí) z předstíraného přesvědčení, z vrozené hlouposti nebo z nezvladatelné ziskuchtivosti a touhy po výhodách, kterých se jim ve službách moci dostane. I když připouštím, že pro hloupé, tedy chudé duchem, mám jakés takés pochopení. Zřejmě se mi z paměti vynořuje dávná zpráva, že právě jim bude patřit „království nebeské“. I když je to sympatie značně iracionální – představa království plného blbců není příliš lákavá a k nějakému pochopení by měla vyzývat stěží. /…/

celý text najdete v čísle