archiv II. > Archiv III. > Malý stvořitel (Der Kleine Fratz)
Egon Tobiáš

Malý stvořitel (Der Kleine Fratz)

Ve skříni se na malé židličce u malého  stolku hrbí F. a píše dopis. Má tam pověšenou podobiznu Friedricha Nietzscheho, k němuž bude promlouvat jako k otci, dětský metr jako časovou osu, hadrovou panenku, která bude představovat jeho sestru Ottlu a snad i zrcátko. Otec s Matkou během představení chystají pro F. „smrtelné“ lože (např. ho vyskládají knihami Maxe Broda).
F: (čte z listu) Na svou obhajobu uvádí toto: „Jsem bezstarostný a celé dny se směji, to, prosím, zdůrazňuji: směji se na celé kolo!!! Jsem zatraceně ŠŤASTNÉ dítě! (Smích přejde v kašel.) Smích mě ovšem hrozně vyčerpává…“ (k divákům) Omlouvám se, že k vám mluvím tak zpříma, ale přece vás všechny tak dobře znám. Hlavně, prosím, nedopusťte, abych vás snad začal objímat. Samou láskou bych vám kosti rozlámal. (Smích.) Ale no tak, jsem ještě dítě… všechno mám před sebou.
(Otec s Matkou připravují stůl k nějakému rituálu.)
Otec: Bude z něj potížista, kouká mu to z očí…, a to je mu teprve dvanáct!
F: Možná je otec ten žebřík… A teprve až stanu na jeho ramenou…
Otec: (přeruší ho) Potížista a provokatér a bude zabírat pořád více místa. Bude se tu všude roztahovat jako nějaký…
Matka: Třeba nevyroste…
Otec: Všimla sis, jak se divně šklebí? Jako nějaký klaun.
Matka: Klauni snad už nejsou…(?)
Otec: Nenech se mýlit, hned po ránu jsem potkal dva, v poledne další čtyři, k večeru rovných čtrnáct! Čtrnáct klaunů!!! Dnes už raději nevytáhnu paty. Kde ten kluk zase je?
(F. píše.)
/…/

celou hru najdete v čísle