archiv II. > Archiv III. > Ostřelování jinakostí (listy dokumentární - díl šestý)
Petr Fischer

Ostřelování jinakostí (listy dokumentární - díl šestý)

Dokumentární film přináší nejzajímavější zážitky při výpravách za kulturní odlišností. Ve chvílích, kdy v něm dochází k objevitelské srážce jinakostí. V jednom audiovizuálním časoprostoru se setkávají různé světy, které spolu musí nějak mluvit, i kdyby spolu jen ostentativně nekomunikovaly nebo na sebe křičely a nadávaly si. Každý z těchto světů po průchodu takovou zkušeností vypadá najednou úplně jinak. Zejména pak svět autora, pro nás o to víc zajímavý, jsou-li autory lidé, kteří sdílí západní prostor otevřeného zkoumání uměleckou cestou bez vnějších ideologických zásahů. Často se totiž ukazuje, že manipulativní je už samo umění jako specificky západní zobrazovací a reflexivní technika.
Dokumentarista se vydává s kamerou do světa nejen proto, aby ho zachytil, ale hlavně proto, aby jiným pohledem také trochu změnil svět i sebe sama. Je pozorovatelem i aktérem, podobně jako zkoumající vědec se nikdy nemůže vymanit z kontextu pozorovaného, s nímž se nakonec vzájemně ovlivňují, jak zjistila nejen sociální věda, ale nakonec i ta přírodní, jíž se ze zvyku dál říká exaktní. Jen špatný dokumentarista chce filmem dokazovat, že to, co vždycky tvrdil a to, čím byl, je věčná pravda. Znamenalo by to vědět všechno předem, což znemožňuje jakoukoli tvorbu. Dokumentarista není, nesmí být ideologem, což je samozřejmě velmi těžké, protože celý filmovací umělecký aparát – kamera, střih a montáž v kombinaci s iluzí pravdivosti pohledu kamery jako němého a nezaujatého svědka – je velmi svůdná, okamžitě účinná mocenská zbraň. Proto také řada tvůrců přistupuje k tomu, že tento nástroj moci obrací i vůči sobě, odhaluje divákovi své režisérské strategie, postupy a podobně. Takový tvůrce chce, aby mu bylo vidět pod ruku, když tvoří, aby jeho práce byla brána jako poctivá či pravá.
. /…/

celý text najdete v čísle