archiv II. > Archiv III. > Tajemství tanečního divadla
Horst Evers

Tajemství tanečního divadla

Pátek večer, 2:30. Stojíme lehce přiopilí na ulici a přemýšlíme, co by se ještě dalo podniknout. Až do této chvíle byl večer spíše průměrný. Vlastně nanejvýš průměrný. Začal přitom tak slibně. Vydali jsme se na taneční divadlo. Bylo to vážně super. Jutta, Jana, Lydia, Thomas a já jsme se na tom shodli. Na taneční divadlo lidi moc nechodí, a přitom je tak skvělé. Poděkovali jsme Janě, že nás na ně vzala. A protože to bylo bez přestávky, končilo se už dvacet minut po deváté. Což je taky fajn, noc je ještě mladá a tak se dá posléze bez výčitek svědomí nebo maloměšťáckých pochybností klidně někam společně vyrazit. Třeba na jedno rychlé pivo, abychom dojmy z večera prodiskutovali, poměřili své zážitky anebo se prostě jenom zeptali, o čem to vlastně celé tak nějak bylo. Jestli se to tedy vůbec dá říct. Což se pravděpodobně asi nedá. Lydia vyslovila domněnku, že to, co shlédla, ji jistým způsobem okouzlilo, ale proč, to se prý nedá říct. Souhlasili jsme a rozhodli se, že tomu v dalším rozhovoru přijdeme na kloub. /…/

celý text v překladu Barbory Schnelle najdete v čísle