archiv II. > Archiv III. > Jamování u vybílené kapsičky
Barbora Etlíková

Jamování u vybílené kapsičky

Loutkář a hudebník Matija Solce tvoří divadlo, z něhož se odchází ve večírkové náladě a s rozzářenou tváří. Zpětně však bývá těžké si vybavit, co vlastně zapůsobilo tak povzbudivě. Proto se asi o Solceho tvorbě příliš často nepíše. Jistou roli v tom může hrát i skutečnost, že se produkce mezinárodně kočovného divadla Teatro Matita objevují nepravidelně, bez trvalé záštity jakékoliv instituce, a proto se jejich návštěvy obvykle neplánují, spíš se přiházejí. Není také většinou snadné inscenace nominovat na jakoukoliv divadelní cenu – z banálních důvodů, že lze data premiér těžko dohledat, původ nebývá národně ukotvený a často jde o velmi staré tituly, byť improvizované stále novými způsoby. Letos v červnu v Hradci Králové jsem se ve stanu u Divadla DRAK konečně i já stala svědkem prvního uvedení Solceho inscenace. Když jsem se však později za Psím životem vydala ještě na slovinské etno hudebně-performativní setkání Floating Castle Word Festival,2) vítal aktér diváky rovněž na „premiéře“ a dodal: „Každé další představení bude také premiéra!!“
Několik mých předchozích setkání s Teatrem Matita mě fascinovalo tím, že se protagonista nepotřebuje skoro vůbec opírat o příběh a jeho hru stejně skoro bez výjimky publikum po celý průběh napjatě sleduje. Solce je schopen účinně „trápit“ i uvolnit mysl diváků tím, že poskytne jen omezené pole působnosti dovednostem, díky nimž se lze obvykle orientovat, jako je například sledování kauzálních souvislostí nebo porozumění kontextovým odkazům. V inscenacích Happy Bones a Pulcinella, které se mi v posledních letech nejvíc zaryly do paměti, byla jediným skutečně zřetelným tématem smrt. Ne jako tragická událost, nýbrž osudová nutnost, jíž je pošetilé se příliš bát. V nejznámější písni hudební skupiny Fekete Seretlek, již Solce založil spolu s bývalými spolužáky z DAMU, se v tomto duchu stále opakuje refrén: „We are going to die, we are going to die, today or tomorrow, life is what we borrow, we are going to die“. Po čase obvykle hudebníci vyzývají posluchače, aby se představili, a za jejich jméno pak ve zpěvu s typickým černým humorem doplňují „…is going to die!“ /…/

celý text najdete v čísle

Matija Solce, Karel Čapek: Psí život, režie, hudba, loutky M.Solce, premiéra v divadle DRAK v rámci festivalu Divadlo evropských regionů, 2017