archiv II. > Archiv III. > Černá příští vlna
Barbora Etlíková

Černá příští vlna

Velkou část inscenací či jiných, příbuzných forem, které jsem letos na festivalu ...příští vlna/next wave... stihla navštívit, spojovala snaha reflektovat všednodenní kontext, v němž se odehrávají současná scénická umění. Někdy s tímto tématem tvůrci záměrně pracovali, třeba porovnáním poválečných teorií a současných představ o umění v projektu Svět, v němž žijeme?, či úvahou nad tím, jak lidem divadelně podat ekologickou tematiku (Spielraum Kollektiv). Jindy se zdálo, že se každodenní kontext o slovo hlásí spíš neřízeně, např. v podobě dojmu bezčasí čišícího z některých děl nebo jejich částí. Dramaturgickou nití, která měla letos propojo-vat všechny položky, se stala smrt. Motto znělo: „Smrt divadla!“, čímž bylo podle dramaturgyně Lenky Dombrovské myšleno divadlo staré, konvenční a podbízivé. Organizátoři si jsou dobře vědomi, že některé části jejich programu mohou budit dojem fantomového undergroundu přežívajícího napříč desetiletími (podobně jako minimálně staleté, na první pohled otřepané letošní motto). Prostě to tak je a jedná se vlastně o originální přístup. Napříč ročníky se na festivalu objevují umělci, jejichž estetika navazuje na kulturní klima osmdesátých či devadesátých let. Minimálně tímto způsobem mám festival za-fixovaný od chvíle, kdy jsem ho před deseti lety začala navštěvovat. Právě zde se mohly mladší ročníky seznámit například s performancemi Milana Kozelky, které pro mě byly vstupenkou do vzrušující a tajemné minulosti. Je pravda, že s postupem let se toto kouzlo vytrácí mimo jiné ve prospěch sledování nejmladších divadelních objevů (letos například uskupení 8lidí), ale stále ještě se tu lze setkat s tvůrci, kteří žijí v ústraní, v ostrém rozporu se společností. Mezi ně letos patřil například mim, klaun a tanečník v jedné osobě Petr Krusha. Jediným divadelníkem, jenž byl umělecky na vrcholu v osmdesátých letech, měl být letos Ján Sedal. Jeho dílo Vyplním šaty své tělem svým však bohužel museli organizátoři stáhnout z důvodu sílící epidemie nového koronaviru – mělo se totiž odehrát přímo v jeho brněnském bytě. /…/

celý text najdete v čísle

Karina Kottová, Matěj Samec, Tomáš Pospiszyl: Svět, v němž žijeme?, premiéra 20.9.2020 v Hotelu Opera
Petr Krusha:
Průvodce peklem_Lido di Dante, spolupráce Petr Borkovec, Adrian Kukal, Anja Kaufmann, Jana Kozubková, Milan Štěpánek, premiéra 24.9.2020 v ateliéru ve Vysočanech
Recyquiem – Pohřeb plastové láhve, koncept Philipp Schenker a Linda Straub, Spielraum Kollektiv, premiéra 25.10.2020 v prostoru DUP39 Divadla X10
Happy End v Hotelu Chateau Switzerland, režie a koncept Jakub Čermák, , Depresivní děti touží po penězích, premiéra 17.9.2020 v bývalém Klášteře svatého Gabriela na Smíchově