archiv II. > Archiv III. > Nízké intenzity, proměny hmoty (Ohlédnutí za první sezonou platformy Terén)
Barbora Etlíková

Nízké intenzity, proměny hmoty (Ohlédnutí za první sezonou platformy Terén)

V září 2018 se brněnské Centrum experimentálního divadla začalo proměňovat poté, co z vedení instituce po šestadvaceti letech odešel Petr Oslzlý a nahradil ho dramaturg a scenárista Miroslav Oščatka. Nyní z odstupu dvou let lze mít jistý nadhled nad pochybnostmi, které volbu nového ředitele provázely. Ty, které se z mé perspektivy vnější pozorovatelky jeví jako nejpodstatnější, se týkaly obavy, že se CED pod novým vedením nijak významně nepromění a zpronevěří se tím příslibu odvážného hledání obsaženému už v jeho názvu.
Do jaké míry se tyto představy potvrdily v případě celého CEDu, se v tomto článku zamyslet nemohu, protože reflektuje pouze první sezonu platformy Terén. Ten svou činnost zahájil v říjnu 2019 a zaplnil tak prázdné místo po právě zaniklém Divadle U stolu Františka Derflera. Principy, na nichž stojí Terén, se výrazně liší od koncepce, s níž Oščatka vyhrál výběrové řízení. V původní vizi třetí scény s pracovním názvem Studio Nekázeň se pojmy jako „progresivní formy divadla“ a „inkubátor“ pojily především s mladou generací. Pro Terén pod uměleckým vedením Matyáše Dlaba a s dramaturgií Lukáše Jiřičky je však charakteristická spíše touha po mezigenerační prostupnosti. V prvním čísle časopisu CEDIT přímo píšou, že „Terén setkává oficiální a undergroundovou kulturu, zřizovanou a nezávislou scénu, profesionální a začínající umělce“. V záložce O nás na webu CEDu stojí, že jde o „progresivní městskou organizaci“, která je „otevřená široké veřejnosti a zároveň schopná oslovovat náročnou a odbornou veřejnost“. CEDu v případě Terénu nelze upřít viditelnou snahu tento ideál naplnit. Jeho umělecký šéf v rozhovoru pro CEDIT doufá, že se platformě „podaří překonat ustálené izolované vztahy mezi společenskými vrstvami nebo komunitami.“ V rámci Terénu se neobvyklým způsobem pojí příspěvková organizace s tou nejminoritněji orientovanou divadelní tvorbou, která bývá většinou závislá výlučně na financování z grantů.
Sice se mi kvůli pandemii nepodařilo sledovat aktivity Terénu v takové šíři, jak by si to zasloužil, stačila jsem však vidět všechny tři inscenační projekty první sezony 2019–2020 a přes internet sledovat několik událostí z programových sekcí, které se neorientují primárně na divadlo (mj. online přednášky o interaktivních médiích TIM Master Class, videa a fotodokumentace uskutečněných intervencí do veřejného prostoru či debata Vykolejit: Diskuse k (post)pandemické situaci). Zatím se skutečně zdá, že tu netradiční přístupy k divadlu dostávají větší prostor k rozvoji, než jaký mají tvůrci v souborech bez zřizovatele vystavení věčné nejistotě při získávání podpory z projektových grantů. Záběr Terénu působí v porovnání se záběrem „nezávislých“ experimentálních divadel velkolepě, a to i přesto, že ředitel CEDu konstatoval, že se mu nepodařilo pro první sezonu vytvořit rozpočet odpovídající Skutečným potřebám organizace /…/
Projekt s podtitulem „performance pro jednoho diváka“ nazvaný Insider/Odkrývání reality byl typickým příkladem události, kterou mohli ocenit diváci smíření s tím, že ne každé divadlo má ambici vydráždit diváckou emocionalitu na maximum. Mexická umělkyně a absolventka KALD DAMU Cristina Maldonado spolu s přizvanými umělkyněmi Evou Rosemarijn (Norsko), Leou Kukovičič (Slovinsko) a Keyou Singh (Indie), uvítají při každém uvedení současně dva diváky. Každého z nich se záhy po příchodu do sálu ujme průvodkyně a odvede ho k jednomu ze dvou skoro totožných malých stolků. Nasadí mu virtuální brýle a i nadále zůstane jeho asistentkou, která mu bude podávat rekvizity, jež on pozná jen hmatově. /…/
Druhá premiéra sezony 2019/20 náležela slovenskému uskupení Med a prach a prvnímu dílu jejich plánované „série performativních děl věnujících se pomezí vědeckého a uměleckého poznávání světa“ s titulem outside the box 01. Klíčová je tu osobnost hovorného, přesto však tajuplného konferenciéra a současně hlavního tvůrce v podání Andreje Kalinky, který publikum provází veškerým děním. V jednu chvíli se rozsvítí v sále a herec se slovy: „Nechci vás nějak poučovat, ale…“ nařídí divákům číst texty o téměř nepřekonatelných překážkách, jimž v minulosti čelili autoři vědeckých teorií, jejichž význam je dnes už brán jako samozřejmost. Připomenuty jsou například peripetie průkopníka genetiky Gregora Johanna Mendela, jehož objevy byly ignorovány ještě desítky let po jeho smrti. (Ostatně právě jemu je podle programové anotace celá inscenace věnována.) /…/
Poslední inscenační projekt Za bílou velrybu vytvořila skupina „Petra Tejnorová a kolektiv“. Navázala přitom na svůj dlouhodobý zájem o experimentování s rozhlasovými formami na divadle. V Terénu se zaujetí rozhlasem dostalo do prostředí milovníků radioartu a vzniklo dílo postavené v menší míře na vyprávění příběhu a o poznání více na živě tvořených ruších, syntetických zvucích a hudbě Michala Cába. Hraje se převážně na minimalistické scéně, kde se nacházejí především rekvizity, které budou později použity jako hudební nástroje či ruchostroje. Patří mezi ně také několik drobných dekorativních předmětů s velrybími motivy od scénografa Jana Brejchy. /…/

celý text najdete v čísle

Insider
, režie Cristina Maldonado, Terén-CED, premiéra ve Sklepní scéně CED Brno 28.11. 2019, (projekt je součástí autorčiny série The Stranger Gets a Gifts)
outside the box 01, libreto, hudba, výtvarný koncept, performer Andrej Kalinka, Med a prach/HONEY AND DUST, Terén-CED, premiéra ve Sklepní scéně CED Brno 16.7. 2020
Za bílou velrybu, režie Petra Tejnorová,  Terén-CED, premiéra v OC Dornych Brno 2.10.2020