archiv II. > Archiv III. > Blogy, sci-fi, seriály... a slavné devadesátky (třikrát Tomáš Dianiška)
Ester Žantovská

Blogy, sci-fi, seriály... a slavné devadesátky (třikrát Tomáš Dianiška)

Tomáš Dianiška je pravděpodobně nejvýraznější tuzemský dramatik mladé generace, rozhodně pak momentálně nejplodnější.  Texty začíná chrlit až nebezpečným tempem. Ve Studiu PALM OFF, které provozuje se souborem F.X.Kalby, letos uvedl své hry Pusťte Donnu k maturitě a Poslední důvod, proč se nezabít. O narůstající svébytnosti jeho autorství ale svědčí, že o jeho texty mají čím dál víc zájem i jiná divadla – v poslední sezóně třeba Divadlo Letí, pro které napsal hru Den závislosti.
V Pusťte Donnu k maturitě mohl Dianiška naplno využít svou přiznanou náklonnost k televizním sitcomům, které jeho hry převedené na divadelní jeviště zhusta připomínají (byť nejčastěji v parodické rovině). Hláška střídá hlášku, citace citaci, Dianiška si libuje v nadsázce, stylizaci i parodii, různých schválnostech, trapnostech a obhroublostech… Slabinami jeho textů mohou být jistá povrchnost, doslovnost a tlačení na „vtipnou“ pilu. Aby si divák náležitě „užil“ příval gagů a slovních hříček i parodie, ideálně by měl patřit do Dianiškovy „bubliny“, minimálně té generační, která se narodila v osmdesátých a vyrůstala v devadesátých letech. Takové publikum nejspíš pochytí a ocení všechny nostalgicko-posměšné kulturní a jiné odkazy na dobu konce 20. století a zároveň je jako doma v současném světě postmileniálních vztahů, sociálních sítí, blogů, nových technologií a jazyka, který s tím souvisí. Každopádně je to vždycky větší legrace, když jeden ví, co se vlastně paroduje. Pusťte Donnu k maturitě je toho dobrým příkladem. /.../
Den závislosti je oproti Donně textem o něco složitějším a to především formálně. Je inspirovaný životním příběhem (a dílem) známého amerického autora sci-fi literatury Philipa K. Dicka, na základě jehož knih a myšlenek vznikly takové filmové trháky jako Blade Runner, Matrix nebo Věčný svit neposkvrněné mysli. Dick během života propadl drogám, trpěl halucinacemi a dokonce mu byla diagnostikována schizofrenie. Jeho paranormální a mystické zážitky se významně odrážejí v jeho díle, v němž se zabývá lidským vědomím, vesmíry vnitřními, umělými i paralelními, neuchopitelnou skutečností, která může mít několik stejně legitimních verzí zároveň.
Den závislosti je již několikátou Dianiškovou hrou, čerpající z příběhu nějaké skutečné, leč velice podivné osobnosti, jejíž život působí až vyfabulovaně, jak je nepravděpodobný (Zvrhlá Margaret v A-Studiu Rubín vychází z příběhu Margaret Lovattové a jejího sblížení s delfínem Petem, hra Přísně tajné: Hrubá nemravnost, která měla na podzim derniéru, zase pojednávala o jedinečném příběhu homosexuálního matematika Alana Turinga). V tomto případě se navíc jedná o osobní hold oblíbenému autorovi. /.../
Poslední důvod proč se nezabít
, opět uváděný ve Studiu PALM OFF, je v podstatě přímým pokračováním Dianiškovy inscenace 1000 věcí, co mě serou: obě vychází ze stejnojmenných populárních blogů, z nichž přímo přebírají i značnou část textu. Oba blogy spravuje stejná trojice autorů, jmenovitě novinář Petr Cífka, produkční a včelařka Anna Vodrážková a scénárista Jiří Vaněk – vtipně a povětšinou i jazykově neotřele podává běžné, každodenní problémy Dianiškovy generace. Sem tam se objeví nějaká úplná bizarnost, obecně se pak vychází z pocitu jistého beznadějného „lůzrovství“, což je zároveň smutné, ale samozřejmě i velice chytlavé. S nadhledem podaný cizí neúspěch, trapas či blbá nálada, léčený nějakou všem dostupnou formou, člověka potěší a utvrdí v příslušnosti k určité skupině, která v dnešní efektivní době až tak úplně „nefrčí“. Což je ovšem v jistém smyslu už taky druh poněkud zoufalého elitářství.
Dianiška velice šikovně rozpoznal a využil nosný a vtipný textový materiál, který vybral, doplnil a propojil tak, aby se skládal v jednoduchý příběh tří mladých „ztracenců“ a obohatil ho (spolu s Jiří Vaňkem) o písňové texty, zakládající se opět na blogových příspěvcích. Jejich téma – jakožto i celé inscenace – jsou pochopitelně ony důvody, proč se nezabít, neboli proč má smysl žít, i když se třeba vztahy vůbec nedaří a práce stojí za starou bačkoru. Pro někoho je to plavání, pro jiného sex bez lásky, někoho drží při životě babiččiny řízky. Že tu bude mít hlavní slovo ironie a nadsázka, je nasnadě.
Ke spolupráci si Dianiška – stejně jako v případě 1000 věcí, co mě serou - přizval své stálé spolupracovníky a spolurežiséry, herce Barboru Kubátovou a Jakuba Albrechta. Ty tentokrát ještě na scéně doplňují dva hudebníci – bubeník Jan Nikendey a kytarista Jakub Hlobil, kteří herce doprovázejí během četných písňových vstupů, předělujících jednotlivé krátké scény.

celý text najdete v čísle

Tomáš Dianiška: Pusťte Donnu k maturitě, režie F.X.Kalba, Studio PALM OFF, 2018.
T.Dianiška:
Den závislosti, režie Jan Holec, Divadlo Letí ve Vile Štvanice, 2018.
T.Dianiška a blog Poslední důvod proč se nezabít:
Poslední důvod proč se nezabít, režie F.X.Kalba, Studio PALM OFF, 2018.