archiv II. > Archiv III. > Od Svatého Václava k TGM
Josef Dubský

Od Svatého Václava k TGM

K přeshraniční spolupráci se sousedním Slovenskem mají ve Zlíně přirozeně velmi blízko – ať už geograficky, nebo v osobě uměleckého šéfa Městského divadla Patrika Lančariče. Nepřekvapí proto, že inscenace Masaryk/Štefánik vznikala v koprodukci s bratislavským Divadlem Aréna a složení tvůrčího a hereckého týmu je skutečně česko-slovenské. Pro Arénu je navíc spolupráce pokračováním tzv. Občianského cyklu, jímž otevírá vybrané kapitoly z národních dějin.
Úkolem zpracovat osudy dvou osobností klíčových pro vznik Československé republiky – Tomáše Garrigua Masaryka a Milana Rastislava Štefánika – byl pověřen slovenský dramatik a dramaturg Peter Pavlac. Nebyla to pro něj první spolupráce se zlínskou scénou, napsal již druhý díl baťovské trilogie Já, Baťa o nejednoznačné osobnosti Jana Antonína Bati a pro jeviště adaptoval satirickou novelu Huga Vavrečky Agent František ve službách Sherlocka Holmese. Pečlivým studiem historických pramenů dochází Pavlac k myšlenkově hutnému tvaru, jež zdůrazňuje názory a hodnoty obou významných politiků, vyhýbá se však heroizaci a neopomíjí ani jejich lidské vlastnosti.
Scéna Pavla Boráka má podobu dřevěné desky, jejíž zadní část se ohýbá a oblouk „zastřešuje“ téměř celé jeviště (hraje se v komorním prostoru Studia Z). Ve střešní části zeje kruhový otvor, k němuž se postavy obracejí, pokud mluví o Bohu či o hvězdách. Vzadu se zase nachází velké okno, za nímž je občas možno vidět postavy, jež jsou v programu nazvány Biblionauti a které celé představení rámují. Kostýmy Markéty Sládečkové využívají emblematických propriet, s nimiž bývají oba státníci zobrazováni – Štefánik ve vojenské uniformě a Masaryk v redingotu. O vizuální podobu tady ale nejde; Luděk Randár se sice na chvíli objeví ve stylizované podobě „tatíčka Masaryka“ s bílou bradkou, po většinu času je ale jeho vizáž zcela civilní. /…/
Scénář inscenace Republika Králové s podtitulem Živé obrazy z dějin Hradce Králové v době Velké války a vzniku Československa napsaly pro Klicperovo divadlo dramaturgyně Marie Nováková a režisérka Zuzana Burianová. Původním záměrem bylo stavět na událostech roku 1918, podrobnější rešerše ovšem ukázaly, že vznik Československa v Hradci proběhl dost poklidně, a tak se autorky rozhodly zobrazit i to, co mu předcházelo. Vročení se rozšířilo na roky 1914 až 1918, a předlohou se staly nejen knihy o historii města a první světové války, ale také vzpomínky pamětníků či dobové agitační texty.
Konkrétní inspiraci nalezl tvůrčí tým v živých obrazech, které sloužily jako forma propagandy a lidová zábava zároveň. Diváci se skutečně instalace dvou takových výjevů dočkají; zbytek inscenace sestává z volně pospojovaných a stylově značně roztříštěných scén. Najdeme tu vše od ztišeného, pohnutého odříkávání jmen padlých ve vánoční scénce, přes sociální drama při pašování jitrnic v dětském kočárku, až po nadsázku blížící se karikatuře v úvodním boxerském souboji mezi hradeckým sportovcem a černošským boxerem z New Orleans. /…/
Horácké divadlo Jihlava v posledních sezonách výrazně proměnilo tvář a stalo se umělecky mnohem ambicióznější scénou. K výročí vzniku Československa si objednalo hru o jednomu ze symbolů české státnosti, Svatém Václavovi od známé české dramatičky Lenky Lagronové a ke spolupráci přizvalo úspěšného slovenského režiséra Rastislava Balleka, který u nás spolupracoval například s Divadlem Na zábradlí a především s Národním divadlem Brno.
Lagronovou víc než historická rekonstrukce života legendárního českého knížete zajímá současnost, do jejíž částečně fiktivní podoby je také hra Svatý Václav zasazena. Dějištěm je především Svatováclavská kaple v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Sem přijíždí z Říma nový arcibiskup Petr. Všichni kolem něj si myslí, že byl povolán především proto, aby organizačně zajistil svatbu premiérovy dcery, která se má uskutečnit právě v kapli zasvěcené Václavovi. Jenže mladý, moderně smýšlející kněz vidí svůj hlavní úkol jinde – ve vzkříšení svatováclavského mýtu a s tím spojeném výběru sochy svatého Václava na reprezentativní místo pod Národním muzeem. Věc se má totiž tak, že v univerzu Lagronové hry tato socha v centru Prahy schází a jediným uměleckým zpodobněním českého světce je provokativní plastika Kůň od sochaře Davida Černého, která visí v pasáži paláce Lucerna. Svatý Václav na ni sedí na břiše svého mrtvého koně a plastika má na místě zůstat až do doby, než bude v zemi obnovena konstituční monarchie. /…/

celý text najdete v čísle

Peter Pavlac: Masaryk/Štefánik, režie Patrik Lančarič, Městské divadlo Zlín/Divadlo Aréna Bratislava, 2018
Marie Nováková, Zuzana Burianová:
Republika Králové, režie Z. Burianová, Klicperovo divadlo Hradec Králové, 2018
Lenka Lagronová:
Svatý Václav, režie Rastislav Ballek, Horácké divadlo Jihlava