DĚKUJEME
Rodion Běleckij: Bezpečnostní náramky (krátká hra)
Šťastní lidé rodí šťastné děti, které čeká šťastná budoucnost. Naše země se pozvedne spolu s vámi! Není to naprosto odzbrojující pocit?
Fredrik Brattberg: Ježíšovo vzkříšení a smrt
Vstal jsem z mrtvých, jak jsem řekl, jak jsem slíbil. Ale nedotýkej se mě, rozumíš… ještě nejsem tam, kde mám být.
Všechno bude dobré, slibuju. Ale nedotýkej se mě a mluv tiše.
Magdalena Drab: Továrna na obaly
Jsem návnada od hlavy až k patě. Všední tvář, smutné oči, ručně psaný nápis, to jsou moje klíče k úspěchu. Je nutné mít mnoho klíčů k úspěchu, protože nikdy nevíš, který zámek povolí. Spravedlnost! Pravda! Pořádek! Spravedlnost! Pravda! Pořádek!
Leon Engler: Tmel národa
Očividně si dnes může každý vyhrabat díru tam, kde se mu zrovna zlíbí. - Lidstvo jsou samí kazisvěti.
Varvara Fajer: Byt číslo 13
Mami, já jsem se prostě jen omylem polila vínem, číslo bytu s tím nesouvisí! Mimochodem, slyšela jsem, že pro někoho je třináctka šťastným číslem. Tak třeba i pro mě…?
David Ireland: Clint Eastwood
Nemám rád Evropskou unii, ale volil jsem proti odchodu, protože jsem líný. Nenávidím rozchody.
Viliam Klimáček: Aupairky a konkubíny (srdečné pozdravy z Číny)
Moja rada preto znie: ak chcete prežiť, vy malé národy, cvičte si jediný sval na krku, musculus sternocleidomastoideus. Sval kývač, sval prikyvovač. Ten jediný vám prinesie pokoj a mier v týchto besných časoch, ktoré ohýbajú a lámu chrbtice celého sveta.
Max Łubieński: Satisfaction
Víte, do někoho, kdo mluví, nevidíte, nevíte, že nemá rád pravdu, že volí pokrytectví. Protože pravda je krutá, sprostá, zatímco pokrytectví má v sobě jakousi jemnost a eleganci.
Vítek Peřina: Masky
„Premiér chce házet do lidí balíčky peněz, aby ho zvolili. Kdyby po nich házel zlatý cihly, tak ty voliče neuplatí, ale zabije.“
S.d.Ch: Strážce památníku aneb Zapomenutý jednorožec (dvouaktová /a přeci/ vaňkovka o hledání ztraceného typu demokracie)
Tak nějak po pocitu to není ta pravda principielní, ta pravda sametové revoluce, pravda Havlova života v pravdě. Ale, marná sláva, nějaká pravda to přeci jen je…
Małgorzata Sikorska-Miszczuk: KOBRO/STRZEMIŃSKI (fantastický příběh)
Mohli jsme jet do Paříže nebo Berlína. Chagall, Lisickij, Kandinskij a hodně dalších tam jelo. My tvořili v Polsku. Jaký byl náš život? Obyčejný. Normální.
Miroslava Svolikova: smutná si, sibylka? prečo plačeš? / svět se nezboří, sibylo!
jsem sibyla, sedím v jeskyni, vidím budoucnost, mluvím o ní, všeptávám ji do sebe samé, bez vyzvání, vidím ji, jak se blíží a řítí se na mě, padá po tunách na lidi.
zdvojené je moje slovo, pochází z mých zdvojených úst, nejednoznačné a jasné.
Borbála Szabó: Cecman a pluralitní systém aneb: „Konečně jsme dospěli!“
Že prý svobodný názor, volby – taková hovadina! Krucinál, lidi, tak už konečně dospějte!
