ostatní > CED - Oščatka, Rychlík, Zetel... a vítězem je? > CED A JEHO ŘEDITEL: čtyři odpovědi, které nevyjdou v novinách

CED A JEHO ŘEDITEL: čtyři odpovědi, které nevyjdou v novinách

Pár slov na vysvětlenou: 20. března  t.r. mi poslal pan Vratislav Dostál z redakce Info.cz čtyři otázky k průběhu prvního kola výběrového řízení na ředitele CED. Se stejným dotazníkem se obrátil i na ostatní odborníky z vybírající komise. Odpověděl jsem 23.března, ale teprve před pár dny - 2.května - jsem se dozvěděl, že nikdo jiný než já odpovědi neposlal. Ostatní prý napřed odpovědi slibovali, posléze však přišli s tím, že se domluvili na mlčenlivosti. Chápu, že je pro pana Dostála těžké, publikovat jen to, co jsem mu poslal, ale v SADu a v souvislosti s vyvěšeným záznamem besedy o budoucnosti Divadla Husa na provázku to logiku nepostrádá. Protože je za dveřmi druhé kolo onoho výběrového řízení, jehož se již neúčastním, a protože jsem se k žádné mlčenlivosti nezavázal, zveřejňuji dotazník pana Dostála a své odpovědi zde.
Karel Král, 4.5.2018

1. Jak byste okomentoval průběh prvního kola výběrového řízení na ředitele CEDu a jeho výsledek?
Všichni žadatelé „honili několik zajíců“. Co má budoucí ředitel řídit: Centrum experimentálního divadla, které bude hodno svého názvu, nebo to bude jen zastřešující organizace několika brněnských scén – Divadla Husa na provázku, HaDivadla, případně nástupce současného Divadla u stolu? Navíc – coby třetího zajíce – museli žadatelé najít šéfa Divadla Husa provázku, když byl Vladimír Morávek po vzpouře odejit. Žadatelé se při výběrovém řízení z té situace spíš snažili vymluvit, než že by nabízeli řešení. Toto jednání (1.3.2018) a beseda o Divadle Husa na provázku (15.3.2018) ukázaly podivný vztah mezi uchazeči. Tři z těch čtyř se dobře znají, pracují spolu a zároveň na sebe asi poněkud nevraží. Což je škoda, protože kdyby se vzal z Oščatkova projektu Jan Klata (jako režisér), z Baďurova nápad na "vycházení z domu" s kurátorkou Kateřinou Šedou a z projektu paní Yildizové Anna Petrželková jako šéfka a hlavní režisérka Husy na provázku, tak by to mohl být základ opravdu dobrého řešení. (Za velkou závadu výběrového řízení považuji fakt, že žadatelé nemuseli předkládat, a tudíž nepředložili, svůj návrh na rozpočet organizace, který by ukázal i jejich představu dělení peněz mezi vlastní CED a dvě až tři jeho divadla.  K dispozici jsme nedostali ani současné hospodaření, v němž by byly rozklíčované náklady na jednotlivé složky.)

2. Jaké je Vaše základní hodnocení koncepcí, které čtyři kandidáti komisi předložili?
Pan Frédéric Poty předložil projekt nejsvětovější, slibující zahraniční hosty s Irinou Brook v čele, ale zároveň projekt, který byl nejvíc na vodě. Žadateli neprospěla neúčast dramaturgyně projektu (Katia Hala) při osobním výběrovém řízení, ani její omluva, že dopisuje knihu. Poty sám totiž ukázal minimální znalost českého divadelního prostředí a byl překvapivě vágní, i pokud jde o znalost zahraničního experimentálního divadla. Pavel Baďura předložil projekt, jehož kladnou stránkou pro mě bylo – jak již řečeno – ono „vycházení z domu“ a zejména účast Kateřiny Šedé v roli kurátorky, celkově byl však dosti chaotický, např. nebylo moc jasné, kdo vlastně bude určovat směřování CED, zda kurátoři nebo šéfové jednotlivých divadel. Kuriózní bylo, že jako umělecko-technického vedoucího Husy na provázku uváděl pan Baďura Miroslava Oščatku, který předložil vlastní projekt a i v něm byl sám dočasně šéfem Husy. V Oščatkově projektu měl zas Pavel Baďura funkci dramaturga klubové činnosti CEDu. Oščatka, který je nyní pověřený vedením Husy, má nejlépe připravenou dramaturgii Husy na provázku na příští roky, vágní je však výhled na nového šéfa Husy. Jeho jméno není známo (i když by měl dle Oščatkova projektu nastoupit od ledna 2019) a osoby, které by pan Oščatka v té funkci rád viděl, naznačují odklon od divadla experimentujícího k řekněme středostavovské činoherně-hudební scéně. Poslední žadatelkou byla Eva Yildizová, intendantka Husy na provázku. Vadou byla její malá osobní znalost experimentální scény a návrh na rozšiřování neumělecké složky zaměstnanců, kteří měli notně převážit nad složkou uměleckou. Na druhou stranu měla ve svém projektu osoby, které experimentální scénu znají. Vlastním prostorem pro experimentování se měla stát tzv. Performa (nahrazující Divadlo u stolu) vedená Matyášem Dlabem, jinak spojeným s nejsystematičtěji experimentujícím brněnským divadlem, s divadlem D´epog. Hlavně však jako jediná nabídla řešení šéfa, respektive šéfové Husy na provázku, kterou se měla stát kvalitní a v divadle už několikrát s úspěchem režírující Anna Petrželková. Proto jsem dal hlas koncepci Evy Yildizové.
 
3. Jakým směrem by se měl podle vás CED ubírat v budoucnu?
CED by neměl být jen – v tom případě nepatřičně pojmenovanou – střechou dvou či tří divadel, ale měl by nadále, a víc než v minulých letech, naplňovat svou deklaraci, která praví, že úkolem CEDu je „poskytovat dočasné přístřeší jiným divadelním pokusům /…/ hostit příbuzná divadla česká a slovenská i zahraniční /…/ být prostorem pro mezinárodní festivaly /…/ zastřešovat projekty všech druhů umění, alternativní kultury, projekty výzkumné“, stát se „jedním z průsečíků alternativních kulturních proudů ve střední Evropě /…/ tvůrčím a výzkumným ohniskem“.  

4. Kde brát naději, že se tentoktrát v tak krátkém čase, tím myslím do května, podaří nalézt optimálního ředitele, když se to nepodařilo dosud, tedy v řádově delším časovém úseku?
To opravdu nevím. Nemám informace o tom, jakým způsobem to hledání probíhá či bude probíhat. Asi to ale musím vysvětlit. Výběrové řízení 1.března mělo podle informace z magistrátu končit nejpozději v 15:00 (a já si podle toho domluvil další svůj program). Jenže jednání se protahovalo. Nezbývalo mi, než se zhruba v 15:40 zvednout, oznámit komu dávám svůj hlas, a odejít. O rozhodnutí zbytku komise jsem dostával jen dosti zmatené a neoficiální informace. Z nich jsem získal dojem, že zástupci města hodlají dál rozhodovat sami. Až posléze ke mně díky facebooku přišla zpráva, že podle vývěsky brněnského magistrátu má o řediteli v dalším, a to květnovém kole výběrového řízení, rozhodovat stejná komise jako minule. Prý bude vybírat z nějakých (bůhvíjakých) oslovených kandidátů, přičemž z dosavadních je uváděn jen pan Oščatka. V následující korespondenci (18.3.) se mi pan Hollan omluvil, že na můj předběžný odchod zapomněl a že mě tudíž o závěrech jednání neinformoval. Na jeho dotaz, zda v komisi chci zůstat, jsem odpověděl, že jsem se k dosavadním kandidátům vyjádřil (a tedy navrhl uchazečku, která je z dalšího řízení nejspíš vyřazena), květnový kalendář mám už teď velmi plný a netěší mě být v komisi, kde jsou „odborníci“, kteří budou rozhodovat o řediteli Centra experimentálního divadla, i když soudí, že experimentální divadlo neexistuje.  Jako osobu, která by mě mohla v tom jednání nahradit, jsem doporučil Josefa Kovalčuka. Tím má mise v tomto řízení skončila.