archiv II. > Archiv III. > Ani nic více, ani nic méně (East Shadow / Útočiště)
Petr Boháč

Ani nic více, ani nic méně (East Shadow / Útočiště)

V posledních letech se stalo módní vlnou, že dramaturgové nebo umělečtí ředitelé festivalů reagují na svět krize tím, že politizují své programové výběry a dodávají dramaturgickým prohlášením umělecké události společenský a politický rozměr. Primárně jim už nejde o autonomní oblast umění, nýbrž především o sociální rozměr kladoucí na první místo kromě kvality i angažovanost. Tyto tendence mají za úkol uvádět divadelní umění jako nedílnou součást tvořícího se politického systému, v němž divadlo a jeho provoz, např. festivaly, se deklaruje coby katalyzátor krizových společenských problémů. Jako v každé svobodně „polis“ čím více bude krize viditelná, tím bude společnost svobodnější, díky tomu, že na ni bude moci reagovat. V tomto systému mají dramaturgové v oblibě podtituly jednotlivých ročníků festivalů: lze číst doslovné „Svoboda?!“, metaforické „Proti zdi“, ironické „alles klar“ nebo kryptické „IamWhatIamThinkingAbout“. Pozadu nezůstal ani festival, u kterého bychom to nečekali, letošní ročník Tance Praha nesl podtituly dva: „Tancem proti předsudkům. Na věku nikdy nezáleželo méně.“ Především první se již několik let opakuje a lze jej chápat jako ideový manifest, pokoušející se tanec vyjmout ze škatulky primárně estetické události, související úzce s dokonalou taneční technikou.
                Angažovanost je důsledkem krize. Platí příměr, čím více krize se nachází ve společnosti, tím se divadlo a celý divadelní provoz stává angažovanějším. Krizi lze interpretovat různě a z mnoha úhlů pohledu, ale jedno mají ty interpretace společné, vždy jde o rozrušení domnělého a neměnného řádu. Miroslav Petříček to popisuje vzhledem k dualitě vnějšího a vnitřního: „…o krizi je možné mluvit tehdy, když se ohrožení přesouvá z vnějšku vzhledem k tomu, co je ohrožováno, a objevuje se uvnitř. Vnějšek vnikl dovnitř.“ Angažovanost není prostředkem, jak krizi překrýt, nýbrž naopak, jak ji zvýraznit, jak na ni upozornit. To platí i pro příznačné „proti předsudkům“, protože předsudek není nic jiného než stav mysli překrývající hodnotu krize, díky čemuž se stává svět černobílý, snadněji uchopitelný. Tanec proti předsudkům“ je angažovaná snaha zachovat a obhájit potřebu kritického vnímání skutečnosti, snaha potvrdit krizi jako svébytnou součást společnosti, ve které žijeme. A ke krizi se vztahují obě představení: East Shadow (Východní stín) od Jiřího Kyliána a Útočiště od Viliama Dočolomanského a jeho Farmy v jeskyni. /…/

celý text najdete v čísle

East Shadow
, choreografie, koncept a scéna Jiří KyliánKylián Productions BV a Aichi Triennale 2013 ad., 2013.
Útočiště, režie Viliam Dočolomanský, Farma v jeskyni, 2018.