archiv II. > Archiv III. > Beckett forever
Marty Balin

Beckett forever

V posledním čísle Beckett Studies, které vydává Stanfordská univerzita, byla publikována zpráva o nečekaném nálezu neznámé Beckettovy jednoaktovky, kterou zde přetiskuje. 

 Emil M. Cioran, francouzský filosof a přítel Samuela Becketta, autor knihy Nástin rozpadu, která již svým názvem naznačuje spřízněnost životního pocitu s jeho slavnějším kolegou, kdysi (a právě tehdy, když vzpomínal na svá setkávání s tímto dramatikem) napsal, že pravý spisovatel je ten, který cosi přidá k existenci, obohatí ji tím, že ji rozvrátí. A nebylo tedy vlastně ani takovým překvapením, když se v průběhu revize a nové katalogizace Cioranovy pozůstalosti nalezl mezi jeho papíry i krátký text napsaný na účtence ze známé pařížské kavárny Le Procope, za jehož autora znalci na základě nezaměnitelného rukopisu jednoznačně označili Samuela Becketta. Je víc než stručný:
A: Yes.
B: No.
A: But what if?
V přibližném překladu: A: Ano. B: Ne. A: Ale co když? 
    Na první pohled je zřejmé, že nejde o pouhou skicu k zamýšlené hře, nýbrž o hotovou jednoaktovku, která svým stylem odpovídá tomu, co známe například z jeho Novel a textů pro nic, v nichž třeba najdeme (namátkou zvolený příklad): „Ne, tak ne, musí se najít něco jiného, lepší důvod pro to, aby se věc zastavila, nějaké jiné slovo, lepší myšlenka, kterou je možné dát do záporu, předrazit před ni ne, aby zrušilo všecka ne ostatní…“x/ Anebo pozdním Beckettovým hrám, jako je What Where, Catastrophe či Quad, jakkoli v tomto případě je dialogičnost redukována na naprosté minimum. Avšak verbální zápletka se následkem toho stala neredukovatelně mnohoznačnou. Nejspíše proto, že jde o poněkud parodické užití dialektiky, která se sama ruší: máme čistou tezi, máme čistou antitezi, ale na místě očekávané syntézy je vlastně jen otazník. Ovšem ani význam tohoto interpunkčního znaménka není jasný, protože sémantika poslední repliky sugeruje pouze možnosti, mezi nimiž nelze rozhodnout./…/