archiv II. > Archiv III. > Umění neřešit problémy
Cathrine L. Altová

Umění neřešit problémy

V samých počátcích kybernetiky a s ní těsně spjatého vývoje prvních programovatelných počítačů byl učiněn zajímavý objev: racionalita, která řídí lidské chování, není zcela logická či exaktní. Člověk se pohybuje ve složitém prostředí, v němž se musí vyrovnávat s tím, nač není připraven, aniž má k dispozici dostatek informací, na jejichž základě by se mohl jednoznačně rozhodovat, a proto každá lidská bytost žije v chronickém stavu kontrolované paniky. To znamená, že program založený na algoritmech, jakkoli je užitečný a nepostradatelný, nemůže být v žádném případě modelem myšlení a reálného chování. Pravidlo, kterým se nejčastěji řídíme, se v angličtině nazývá rule of thumb, pravidlo palce. Je to princip odvozený z praxe a zkušenosti, který není zcela přesný a nehodí se pro každou situaci bez výjimky.
Slouží však jako přibližná orientace tam, kde se rozhodujeme bez toho, že bychom měli dokonalý přehled o všech souvislostech a následcích našeho jednání. Ve vědeckém výzkumu mu odpovídají různé tzv. heuristické metody, jejichž základem je prostá analogie či dokonce intuice, kterou se experimentátor řídí tehdy, když hledá řešení problému metodou pokusu a omylu. A něco podobného musí dokázat i počítač: má-li totiž dospět k řešení problému v reálném čase, nemůže vždy – ať jakkoli je rychlý a výkonný – zkoušet na každém kroku všechno, co je logicky možné, nýbrž musí postupovat cestou, která se zdá být schůdná, dokud se neukáže opak. Pak se vrátí a zkusí jinou. Jistota je vždy jen provizorní, ale nelze ani říci, že počítač slepě tápe. /.../

celý článek najdete v čísle