archiv II. > Archiv III. > Archeologie z budoucnosti
Maria Alm

Archeologie z budoucnosti

Experimentální archeologie patří dnes již k uznávaným oborům, které se zabývají vzdálenou minulostí. Cílem je přiblížit se zaniklé realitě a simulovat zejména materiální podmínky života v době, která je nám nedostupná. Proto chce na klasickou archeologii, odkrývající a interpretující materiální pozůstatky, navazovat rekonstrukcí archaického světa tak, aby bylo možné minulost alespoň do určité míry také prožít a na základě takto získané zkušenosti jí lépe porozumět. Experimentující archeolog tedy bydlí v chýších, štípe pazourky a vyrábí keramiku právě tak jako lidé pravěku, pěstuje plodiny té doby a zkouší z nich zhotovit stravitelný pokrm atd. Možností je mnoho a vědecký přínos historiografický i antropologický je značný.
Odborníci na univerzitě v německém Münsteru se inspirováni tímto rozvojem oboru rozhodli přispět k němu jeho zásadním rozšířením. Jejich experimentování, které má však stále svůj základ v archeologii (klasické i experimentální), se totiž zabývá nikoli rekonstrukcí minulosti, nýbrž budoucnosti. Jejich metoda je vcelku jednoduchá: vytváří fiktivní komentáře k fiktivním nálezům jakož i jejich fiktivní interpretace, které jako by vznikaly v době, která je od naší vzdálená (směrem do budoucnosti) stovky a stovky let. Smysl tohoto zdánlivě nesmyslného počínání je nicméně racionální a zjevný – snaží se vytvořit takovou perspektivu, z níž je možné z odstupu zkoumat vlastní dobu právě tak, jako se my dnes díváme z distance například na mladší dobu kamennou. /…/

JOACHIM UNTERBERG
AGITACE A PREHISTORIE CELOSVĚTOVÉ SÍTĚ VE 20. STOLETÍ
Na mnoha místech středoevropského prostoru a směrem na východ od něj se zachovala místa, jejichž účel je dnes již jen velmi obtížné určit či třeba jen odhadnout, tím spíše, že se možná časem značně měnil. Tak například v jedné, podle zbytků soudě dosti nevzhledné budově, jejíž zbytky jsme odkryli v někdejší Praze (hlavní město státu, který na přelomu 20. a 21. století obývalo – soudě podle různých inskripcí – české a vietnamské etnikum), se v přízemí nacházela místnost, nad jejímž vchodem se během času objevily různé nápisy, podle nichž je pak možné soudit i na to, jakým způsobem byla využívána. I když zjevně sloužila v různých dobách různě; pečlivým odkrýváním jednotlivých vrstev omítky se nám podařilo nejprve obnažit obrázek vykousnutého jablka (víme, že jde o logo firmy Apple, která ve své době produkovala předchůdce dnešních uměle pěstovaných organických mozkových extenzí). Pod tímto logem byl obrázek takzvaného „pečiva“ (potravina, která není syntetického původu) a ve zcela poslední vrstvě, k níž se průzkum mohl propracovat, byl dosti záhadný nápis „Agitační středisko“, jejž odborníci na mrtvé exotické nástroje komunikace označili jako „češtinu“. Tento jazyk, stejně jako většina jemu podobných v předvěku, nepoužíval piktogramy, jak je běžné zhruba od 23. století, nýbrž komunikoval zprávy tím, že je atomizoval do tzv. „písmen“, která se skládala k sobě a různě kombinovala podle velkého množství algoritmů, jež si však nezřídka protiřečily anebo byly navzájem neslučitelné. Za jisté lze tedy mít zprvu jen to, že nakupení písmen „agitační“ a „středisko“ označuje určitou entitu resp. nějakou její vlastnost. /…/

celý text najdete v čísle